Medardova kápě...

Po mírné, byť na srážky nikoliv chudé zime, přišel sušší začátek jara, od konce dubna až do nynějších dnů je vody tolik, že nebýt suchých let v nedávné minulosti, skoro by to člověka dohnalo ke skuhrání z důvodů nadměrné srážkové činnosti.

Skuhrat nebudu, až na vodu ve sklepě, zamokřený pozemek a rozvodněný potok se vlastně nic nestalo.

Stejně jako minulý rok je vidět, že i přes dobře míněná opatření je můj pozemek schopen absorbovat jen určité množství vody, zbytek skončí spolu s ostatní vodou z okolí v potoce.

I letos se osvědčily vyvýšené záhony, do minulého týdne jsme byl zvyklý na lehký zahradní deštík, který půda pohodlně vsakovala, ovšem 14. 6. přišly přívalové deště a rázem bylo vody ještě více, než minulý rok v druhé polovině května, kdy jsem měl příležitost otestovat nový způsob zakládání záhonů poprvé v praxi.

Pozitivní je, že konstrukce záhonů se s vodou vypořádala, místy samozřejmě dochází k erozi, ale zahloubené uličky naprostou většinu odplavené půdy dokáží zachytit. Oproti minulému roku jsem nasadil v horní pravé části místo dýní brambory, zatím se nezdá, že by jim nadbytek vody nějak škodil. Porosty vypadají dobře, většina záhonů vytváří krásně kompaktní vysoký a hustý porost, zvolna se chystají do květu.

Mandelinky už jsem zpozoroval, nicméně množství není zatím katastrofické. Zatímco minulý jsem sotva stíhal redukovat stavy, v letošním roce nalézám spíše nízké desítky kusů a zatím jen brouky, to se pravděpodobně dříve či později změní, nicméně brambory jsou natolik narostlé, že by škody nemusely způsobit ani v případě nedostatečné kontroly závažné ztráty na výnosech.

Vypadá to, že by mohly uniknout i invazi slimáků, kterých se v letošním vlhkém červnu vyrojilo po letech strádání opět dost.

Bramborové záhony sázené dvojitým rytím, dřívější výsadba - 12. duben a dále.

Velkým otazníkem bude, jak velké ztráty budou na dýních, kterým kvůli chladnějšímu jaru trvalo docela dlouho, než se rozhodly začít klíčit a kolik jich přežije fázi zranitelnosti, to je další otázka, na jejíž odpověď si s napětím počkám.

Bramborové záhony sázené dvojitým rytím, pozdější výsadba - poslední záhony 15. květen

.

Česnek je nyní ve fázi ukončení vegetačního růstu a dozrávání, do sklizně zbývá dle odrůdy ještě několik týdnů, nepředpokládám, že bych měl hotovo koncem června, což se díky mimořádně vhodným podmínkám povedlo minulý rok.

Už jsem zažil za dobu pěstování vlhčí období v době sklizně a nepamatuji se, že by to mělo negativní následky, ale každý rok je jiný a takto mokro, pokud mě paměť nešálí, nebylo.

Rajčata vysazená v první várce si zatím velice libují, druhou jsem stihl před obnovením dešťových  srážek a myslím, že se chytnou stejně dobře, jako ta první, jak to bude s květy a dozráváním plodů, to se uvidí dle počasí.

Papriky, jahody a cibule, zatím velká neznámá...

Brambory sázené pomocí grelinette - 17. květen.

Shrnutí uplynulé sezóny

Uplynulý rok byl velice výjimečný v tom, že jsem na rozdíl od dřívějších let nesnažil skloubit zaměstnání a péči o zahradu, ale věnoval se především rozšiřování záhonů pro pěstování.

Z plánovaných 1800 m2 nakonec zůstalo jen přibližně 1500 m2, v závěru sezóny jsem vypustil přípravu nových ploch a věnoval se především obnovování stávajících záhonů a sázení česneku. S tím prvním mi velice pomohli bývalí kolegové z práce, čímž jim tímto velice děkuji. Pomoc opravdu bodla a každá ruka navíc je neuvěřitelně znát. :)

Takže za uplynulé sezóny se mi díky letošnímu náporu podařilo dostat na 2000 m2, příští rok plánuji zvolnit a věnovat se převážně údržbě a kultivaci stávajících ploch, i tak si myslím, že aspoň dalších 500 m2 by se přidat dalo.

Nyní je vhodný čas přemýšlet o skladbě plodin v následujících letech.

Kromě rozšiřování pěstitelských ploch jsem se samozřejmě věnoval i pěstitelským činnostem.

Ledacos se mi podařilo nastínit v předchozích příspěvcích, zkusím být v tomto případě stručný a pokusím se o souhrn, kdo se spokojí s řečí čísel, následují hodnoty o výnosech, jak se mi je podařilo zapsat to svých pěstitelských tabulek:

česnek: Havran 66 kg, sadbová velikost: 49,25
             Havel   55 kg, sadbová velikost: 45,19 kg
             Bjetin   14 kg, sadbová velikost: netříděno

brambory certifikovaná sadba "sunita":  127,71 (cca 75 m2)
brambory vlastní sadba: 76 kg (cca 100 m2)

rajčata: 18 kg (indigo blueberris, latah, siberian a stupické polní rané)
dýně SMOH : 134 kg  
dýně sweet dumpling: 3,1 kg
dýně hokkaido: 0,56 kg!

cukety costata romanesca: 56,647

mrkev: 5 kg
petržel: 1 kg
cibule: neváženo
papriky: 0,435 kg
melouny: 1,27 (nepoživatelné :)

Dohromady tedy něco přes 400 kg vlastních potravin.  Oproti předchozí sezóně vyšší sklizeň pouze u mrkve, dýní a cuket, plus dříve nepěstované drobnosti.
                  
            
Jako v předešlých letech, i tentokrát bylo mým záměrem pokračovat v pěstování zaměřeném na omezení časové náročnosti v průběhu sezóny i za cenu snížených výnosů.

Plodiny, u kterých se mi postup osvědčil jsou česnek, dýně a rajčata.

Česneková sezóna v roce 2019 dopadla bídně, ale s ohledem na sázení velké části sadby na jaře a nedostatečnou přípravu záhonů v roce 2018 to ani jinak být nemohlo. Porost sám o sobě byl zdravý a včas vysazené stroužky vyrostly ve velké míře v česnek použitelný pro vlastní sadbu.

Rajčata ukázala svou odolnost, v nových záhonech jen zamulčovaných hnojem, se mi podařilo potvrdit zkušenosti zkušenějších pěsitelů - méně péče je někdy více. S pravidelnou zálivkou by jistě mohly být větší výnosy, ale i tak nakonec zaplodily více, než bylo možné spotřebovat.

Z použitých odrůd nejvíce potěšilo stupické polní rané, poměrně velká rajčata a indigo blueberries - zajímavá chuť, užasná plodnost, bohužel problémy s dozráváním, také nejpozdějí, vhodné pěstovat spíše pro zpěstření než ve velkém.

Je jasné, že při venkovním pěstování se nezbývá než smířit s pozdějším nasazením plodů a tím, že plodnost ukončí podzimní mrazy, kupodivu první závan rajčata zvládla.

Co se týče dýní (cuket) - platí totéž co u rajčat, máte-li dost velkou plochu a dostatek hnoje či kompostu, lze rezignovat na průběžnou péči o porosty a zálivku a nechat to na přírodě.  U dýní byl velký rozdíl v rámci umístění rostlin v záhonech, v horní třetině spíše skomíraly a hmotnost příliš nepřekračovala váhu 1 kg, mnoho jich ani nezaplodilo, ukázalo se, že v mých podmínkách je Sweet Meat Oregon Homestead při snaze o minimalismus nutnost. Hokkaida si s podobným podmínkami neporadila, i když to může být i tím, že většina z nich byla zaseta do horní části záhonů, kde se nedařilo ani SMOH, to bude chtít prověřit v následující sezóně.


Mám-li srovnat předpěstování a přímý výsev - předpěstování s ohledem na průměrnou váhu dýní vede, ale i z přímého výsevu vyrostly dýně se srovnatelnou hmotností, jen v menší míře.

Ovšem pro předpěstování používám poměrně velké květináče (3 l) - co mi zbylo z výsadby živého plotu, takže rostlinky si poměrně dlouho pohodlně hoví a myslím, že ani v plné míře nepřichází o kůlový kořen.

Co dopadlo hůře - brambory - ve srovnání s uplynulými léty výnosy nízké, pro samozásobení sice dostatečné, ale i tak žádný zázrak. Certifikovaná sadba dopadla výrazně lépe než vlastní, ovšem to bylo mou vinou, místo výběru jsem totiž sázel  v podstatě zbytky.

Nejhorší ovšem byla invaze mandelinek, s přihlédnutím na nízké výnosy a čas strávený péčí o porost - sbírání mandelinek, se to opravdu nepovedlo.

Mrkev - pokus o pěstování mrkve pro vlastní spotřebu dopadl také bídně, bylo znát, že u mrkve to chce opravdu dobře připravenou půdu. Ojedinělé povedené kousky ukázaly, že ji lze pěstovat i v našich podmínkách a pokud jde mrkev, tak v podstatě cokoliv.:), nicméně bez péče o porosty či důkladnou předpřípravu půdy, ideálěn obojí, nelze čekat více než ochutnávku. Je dost pravděpodobné, že kdybych místo 80 m2 skoro bez péče, zasel 8 m2 s péčí, měl bych více.

Řepa - katastrofa totální - v podstatě nepoužitelná, co vyrostlo, to požrali hryzci.

Petržel je kategorie sama o sobě - výsev do nedostatečně odplevelených  záhonů dopadl bídně, předpěstované rostlinky, které se chytly v záhonu vyvýšeném dopadly skvěle a nakonec náhodný výsev do vyčerpaného, avšak poměrně čistého záhonu, provedený až někdy v srpnu, v podstatě to dopadlo tak, že jsem vysel semínka různých rostlin, která se mi smísila v krabici kvůli nedostatečně zavřeným balíčkům, ze zatím vyvíjí docela příznivě.

Jestli přezimují, budou z toho dost dobré rostliny a už nyní jsou použitelné, dostatek pro vlastní potřebu s rezervou.

Cibule dopadla minulý rok dobře, bohužel jsem nevážil a naneštěstí jí bylo málo, ale vlivem vhodného umístění narostly nečekaně pěkně.

A nyní nezbývá, než zaplout do další sezóny, snad bude úspěšnější, než právě uplynulá.

Nadějným příslibem je, že se mi dostala možnost obohocovat své záhony o poměrně velké množství dřevěného popelu, což je nejen užitečné hnojivo, ale i regulátor kyselosti půdy a obojí se na mé zahradě jeví pro pěstování jako vhodný nástroj pro zvyšování výnosů. Už se těším na další možnosti testování a snad dojde letos konečně i na biouhel.

Dýně, cukety, rajčata pěstování ve vyvýšených záhonech a hloubených uličkách

Sweet Meat předpěstovaná

 Tentokrát je to více fotografické. :) Jak jsem psal již dříve, v letošním roce jsem se rozhodl pozměnit koncepci záhonů.

Důvodů je vícero. Dosažení větší efektivity na plochu, důkladnější zúrodnění půdy, pokus o lepší zadržování půdy a navýšení plochy použitelné k pěstování zeleniny aspoň na 2500 m2 záhonů, což by mělo dle mých propočtů teoreticky dostačovat k tomu, aby zahrada kromě každodenních radostí z postupného růstu, spousty zábavy z pozorování, zvyšování potravinové soběstačnosti a vytváření prostoru pro druhovou diverzitu umožňovala v kombinaci s postupně rostoucím sadem i finanční přilepšení v takové míře, která by dovolila obejít se bez příjmů z dalších zdrojů, případně nutnost takových příjmů minimalizovat či dovolit si vykonávat jen takové činnosti, ke kterým budu mít vztah.

Semenáč horší kvality

 První série pokusných záhonů dopadla docela slušně. Jedna se o cca 250 - 375 m2 záhonů, jsou to všechno hrubé odhady, chutí k přesnému zaměřování jsem nikdy příliš neoplýval. Dá se říci, že 250 m2 mohou být čisté záhony a 125 m2 uličky, přičemž ulička v tomto případě je a není hluché místo. Pro pěstování klasické řádkové zeleniny je využitelná obtížně, ale pro dýně s ohledem na absenci travního drnu je taková plocha bez problému využitelná k zapuštění kořenů či jinému využití. :)

Semenáč vyšší kvality :)

 V letošním roce zde pěstuji dýně, rajčata a cukety. Rajčata z kupovaných semínek, cukety a dýně převážně z vlastních zdrojů a částečně z kupovaných semínek. Jelikož jsem zastánce pěstování v extrémních podmínkách, v podstatě se u mě ideálně kloubí lenost a snaha získat rostlinstvo odolné nepřízni počasí, věnuji rostlinám minimum péče. Takže ačkoliv o dýních v klasických zahrádkářských poradnách slyšíme, jak jsou extrémně náročné na vodu a měly by se zalévat, já na to kašlu a nechám je, ať si poradí s tím, co dostanou od matičky přírody. :) Stejně postupuji i u rajčat.

Indigo Blueberries

Jediné, co jsem ochoten podstoupit, je (občasné) odplevelení, ale letos se ani tomu mnoho nevěnuji, a pak sklizeň toho, co pro mě příroda nachystala. :) Jistě, letos jsem hodně pobíhal u mandelinek na bramborách, ale to je trochu jiný příběh. :) Za klíčové  považuji hlavně to zúrodňování půdy, je-li k dispozici dostatek organické hmoty, jsem přesvědčen, že zálivka není nutností. Samozřejmě se dá předpokládat, že s dostatkem vody by výnosy byly znatelně vyšší, ale jelikož na pozemku nemám žádný trvalý vodní zdroj a i kdybych měl, stejně není reálně uvažovat o pobíhání s konví u větších ploch, je lépe naučit rostliny vystačist s málem.

Ještě doplňuji, že použité odrůdy dýní a cuket jsou Sweet Meat Oregon Homestead, Costata Romanesca, Sweet Dumpling, Hokkaido. Sweet Meat Oregon Homestead se s nepříznivými podmínkami vyrovnává velice solidně, Hokkaido dosti mizerně a Sweet Dumpling taktéž - možná tam bude pár exemplářů s pár kousky dýní, ale moc zatím nepřesvědčily.

Costata Romanesca

Abych to tedy shrnul, dýně, cukety i rajčat zvládají bez mimořádných dávek vody. Rajčata jsou, jak se dalo čekat, chuťově znamenitá  a teď si jen počkám, až začne dozrávat poslední pokusná odrůda, vedle Stupického polního, Latah a Siberian, již vyzkoušená v minulých letech, i Indigo Blueberries, která mě zaujala pozitivní recenzí, od zákazníka barvou a vysokým obsahem antyokanů (barva :) ),

Pohled na větší část dýňoviště

P.S. Bude-li to nutné, zasáhnu i proti mandelinkám, už jsem zpozoroval první mrchu na rajčeti, holt brambory to mají za sebou, ale mandelinky by rády žraly dále. Asi nepřekvapí, že jsem na ně narazil zrovna na Stupickém, které se listovím velice podobá bramborám.

Vyvýšené záhony 2019 - počátek zarůstání

Od počátku dubna jsem se pustil do masivní "výstavby" vyvýšených záhonů, které by za ideálních okolností měly omezit nutnost rytí čistě na období, kdy budu pěstovat okopaniny.

Tempo rytí by určitě mohlo být vyšší, ale i tak se zatím daří celkem plnit, co jsem si předsevzal, i když faktická užitná plocha  je nižší, protože zahloubené uličky také zabírají dost místa, na druhou stranu, i uličky mohou být aspoň částečně využitelné pro některé plodiny - plazivky jako dýně a cukety. :) 

Zbývá počkat, jak to bude vypadat v praxi.

Když jsem se po vyhotovení prvního bloku pustil do výsadby a výsevu, začal jsem od horní části a postupoval dolu - nejprve semínka po jednom, dýně sweet dumpling, posléze hokaida a nakonec z vlastních zásob Sweet Meat Oregon Homestead, mělo by to být poměrně čisté, ale s ohledem na to, že minulý rok bylo v porostu i pár jedinců jiných odrůd, mohlo dojít k příměsi, to se uvidí po sklizni.

Abych měl jistotu, že mi něco vyklíčí a jelikož semen bylo dost, sázel jsem po dvou a dokonce jsem většině dýním vysetých přímým výsevem ani nijak extra neulehčoval podmínky pro vyklíčení - jen prokypření půdy a leckde ani to ne. Trvalo to déle, než jsem doufal, nicméně i přes to semínka vyklíčila, bez dodávané zálivky a z velké části ve dvou exemplářích takže budu muset provést selekci. :)

Pokud přežijí ve zdraví vedra příštího týdne, mohlo by to dopadnout docela dobře.

Letos se mi prozatím potvrdilo, že dýně z přímého výsevu jsou bez problému konkurenceshopné vůči předpěstovaným, dokonce se zdá, že to zatím vypadá lépe. Samozřejmě, některé exempláře vypadají skvěle, jiné sotva přežívají, ale i tak s ohledem na to, že šlo o celkem ledabylý pokus, není dosavadní průběh špatný. Pokud přežijí následující období a začnou se pořádně plazit, mohly by mít vyhráno, protože z hnojivého mulče by mohly získat živin dostatek a prostoru na rozrůstání mají také mnoho.

Co je už nyní jasné - použité osivo pochází z dýní, kteřé byly schopné přežít i během loňského extrémně suchého roku bez zálivky a zároveň utvořit použitelné dýně.

Kromě dýní testuji záhon i rajčaty - využil jsem rad Calor Deppe a otrhal větší část lístků, aby rajčata byla utopena řádně do hlíny, v tomto případě to bez předpěstování nešlo, a začal rostliny postupně přesazovat do pole. Po odečtení ztrát vzniklých špatnou manipulací skončilo v pokusných záhonech cca 27 keříčků rajčat a i přes poměrně pozdní předpěstování a chyby ze začátku již pilně tvoří plody. Většina rostlinek si lebedí ve vyvýšeném záhonu o výšce dvou drnů a dno jsem ještě prokypřil na hloubku rycích vidlí - kam to šlo. Hlubší vrstvy půdy byly krásně vlhké a tak to vypadá, že by se rajčátkům mohlo dobře zadařit i bez zalévání, nicméně na rozdíl od dýní dostaly do startu jednu dávku konví, snad s výjimkou těch přesazovaných před dešti. :)

V letošním roce jsem se pustil do pěstování odrůdy siberian, latah, stupické polní rané a nově indigo blueberries. První várka odrůdy siberian pochází z výsevu ze 14.3.2019 - byla poněkud poškozena nešetrnou aklimatizací po přesunu z pokoje do venkovních podmínek. Ve stejnou dobu jsem předpěstovával i první várku latah a tam to bylo tak špatné, že byla úmrtnost 100%, siberian si naštěstí zvykaly postupněji, takže 5 či 6 kousků to dotáhlo až na pole. :) Prvních 5 jsem přesadil do pole 21.5.2019 a u těchto průkopníků dokážu identifikovat odrůdu předem, pak už v tom začal být nepořádek, protože u dalších várek jsem pomíchal latah a siberian a i nově zkoušenou odrůdu indigo blueberries. Stupické polní rané je naštěstí natolik odlišné, že jej nelze s jinými použitými odrůdami zaměnit. :)  Ostatní šly na trvalé stanoviště 5.6.;6.6.;8.6. a 9.6.2019 - dohromady 27 kousků, ale zkusím ještě překontrolovat.

 Po první neslavné várce latah a siberian následovala další 31.3.2019 - 22 semínek indigo blueberries, 14x stupické polní rané a 12x další várka latah.

Poslední zbytky semínek jsem vysel a začal předpěstovávat až v druhé polovině dubna  - 21.4.2019 - 3x stupické polní rané a 5x latah. Tím mé rajčatové experimenty skončily. Zajímavé je, že se potrvrdily informace od Carol Deppe - pokud není dost prostoru na předěpstování, opravdu stačí začít až někdy koncem března či začátkem dubna, rajčata to dokáží dohnat, i kousky, které jsem vysel v druhé polovině dubna se nakonec dost rychle rozjely a začaly dohánět, co zameškaly. 

Dýňoviště

Pokud se mi nepodaří vyřešit předpěstovací prostory, nejlépe tedy asi  bude, vybrat si od každé odrůdy pár exemplářů, kterým se vyplatí

věnovat dost času předem a získat u nich dřívější odrůdu a pro případné pěstování ve větším měřítku není třeba až tak moc spěchat.

Rajče i s plody, každý řádek je osázen jedním keříčkem a řádek prvních jich má dokonce více. :)

Kromě toho jsem vysadil nějaké exempláře i blíže k domovu - zbytkové rostliny - různého stavu, celkem tedy skoro ke 40 rostlinkám, ale i to budu muset zkontrolovat. S ohledem na množství vysetých rostlin to není žádný zázrak, s ohledem na možnou spotřebu více než  dost, s ohledem na možný prodej - to se uvidí. :)  

Novinky z Železných hor 2019 a dále

Největší změnou v letošním roce i následujích letech bude pravděpodobně celková změna koncepce směrem k intenzivnějšímu pěstování a doufejme zúrodňování půdy, snad i větší pestrosti.

V prvních pěti letech od koupi pozemku jsem měl horní část pozemku vyhrazenu pro postupně vznikající ovocný sad, spodní pak na záhony se zeleninou, nejprve hlavně česnek, následně i pokusy s dýněmi a brambory, střídání záhonů a zatravněných uliček.

Z praktických důvodů jsem se rozhodl k větší změně - zatravněné uličky mají svůj estetický klad, ale musím přiznat, že to je v současné podobě poněkud nepraktické.

Horní část pozemku sice vypadala také lépe zatravněná. Na druhou stranu, než vyrostou osázené stromy do velikosti, která ztíží (a třeba také ne) pěstování čehokoliv jiného, než trávy, ještě to klidně takových deset let potrvá a proč si nezkusit pohrát se zúrodněním celkového pozemku, i kdyby stromy v budoucnu pěstování neumožnily, určitě uvítají důkladně zpracovanou a prohnojenou půdu. Navíc si myslím, že nemám tak hustou výsadbu, aby se mi tam kromě stromů nic nevešlo. A kdyby to výhledově nezvládala zelenina, záložní plány mohou být třeba rybízy, protože ty snesou i velmi stinné podmínky a zároveň nejsou háklivé na aleopatii ořešáků. 

Třebas to celé bude fungovat podobně jako agrolesnické metody. :)


Takže jsem se rozhodl použít inspirovat u části zkušenějších zahradníků a vytvářet kombinaci vyvýšených záhonů a zahloubených uliček - záhony vznikají obrácením travního drnu do spod, takto jsem zakládal nové záhony každý rok, kromě toho ale přidávám další vstvu navrch takto vzniklého záhonu, tedy základní záhon je vysoký na dva travní drny položené na sebe, další výšku získávám zamulčováním povrchu kravským hnojem.

Záhony jsou široké většinou něco mezi dvěma a třemi stopami, mezi jednotlivými záhony je zahloubená ulička široká tak, aby se dalo projet s kolečkem.

Nově založené vyvýšené záhony

Tuto sezónu bych chtěl ve vyvýšených záhonech zkusmo pěstovat dýně, cukety a snad i nějaká rajčata a třeba i další zeleninu. Z minulého roku mám vyzkoušeno, že dýně, pokud mají k dispozici hnůj, dokáží prosperovat i bez zalévání, navíc budou mít více prostoru na rozrůstání. Dříve se musely spokojit se záhonem a po přelezení skončily v trávě, nyní mají šanci cestovat po celé ploše a v případě nutnosti se zachytit úponky i v zahloubených uličkách, v trávě jim to opravdu nešlo. :)

Na podzim pak na část takto vzniklých záhonů osázet česnek, pokud to umožní stav, dostatečné rozložení drnů, a na jaře další část s brambory.

Taková struktura záhonů samozřejmě umožňuje další a další pokusy - pokud by to bylo prakticky uskutečnitelné, vyplnit třeba část zahloubených uliček hnojem a zkusit pěstovat i v nich, případně jinou část uliček osadit něčím méně náročným na podmínky a nebo prostě vysét do zahloubených uliček zelené hnojení.

 Klíčové samozřejmě je, zachovat obslužnost záhonů, počítám, že odplevelování se nevyhnu tak ani tak. :)

Pokud bude vše fungovat tak, jak si to představuji, takto vzniklé záhony by měly být každým rokem úrodnější, kromě prvotního rytí už by žádná takto fyzicky náročné práce následovat neměla pouze doplňování hnoje a mulče dle potřeby, sázení, výsev.

Zahloubené uličky by měly fungovat jak na zachytávání "přebytečné" dešťové vody, tak pojímání půdy v případě eroze ze záhonů a zároveň zachytávání odplavených živin z hnoje použitého na zamlčování. Doufám, že největší díl práce na za mě nakonec odpracují žížaly. :)

  Třeba se i  těmito brutálními metodami dopracuji k "bezorebnému" hospodaření, což by bylo vynikající :) A samozřejmě
tu největší dřinu si odbýt, dokud je dostatek sil. :) 

Zatím mám představu, že zůstane i pár tisích metrů travní plochy na sekání a stále myslím na nádrž na vodu, která by se nádherně vyjímala v dolní části pozemku, prozatím jde však stále o hudbu budoucnosti. :)

Pokud to fyzicky a plošně ustojím, v blízké budoucnosti bych se rád dostal  aspoň  na 2000 m2 záhonů, ideálně 2500 - 3000 m2, aby bylo možné dostatečně uplatnit střídavé hospodaření. Teoreticky by to mělo být relativně stihnutelné během dvou let, ale jak už se mi mnohokrát ukázalo, člověk míní, život mění a jedna věc je příprava a druhá údržba. :)

Tento způsob (před)léta zdá se mi poněkud zvláštní. :)

Za poslední léta jsem si zvykl, že největší vedra začínají být nezřídka v průběhu května a června, červenec zdá se mi poněkud umírněnější, jelikož si nevedu statistiky, může to být subjektivní dojem způsobený pouhým srovnáváním.

Co z toho plyne pro mé hospodaření v Železných horách? Při sklizni lze těžko spoléhat na tabulkové údaje a nezbývá, než se naučit řídit přírodou. Typicky u česneku bych očekával sklizeň dle tabulek u nejčastěji vysazovaných odrůd někdy v polovině července, s ohledem na střední nadmořeskou výšku možná i o něco později a ono to zatím vypadá na termíny minimálně o 14 dříve, snad by to šlo i dříve, ale to rozhodování je složité, zvlášť s ohledem na letošní rok, kdy bylo u nás nezvyklé sucho a tak chci nechat česnek dorůst, co nejvíce to půjde.

Abych jen nehudral, nejranější z broskvoní  - Primissima Delbard - je již sklizena, přičemž ona ranost se projevuje obvyklým sklízením začátkem července, předpokládám v obvyklých oblastech, což zrovna nejsme. :)

 Možná by ještě pár dní mohly zůstat na stromě, ale jelikož bdělá návštěva zaregistrovala opadané plody, rozhodl jsem se začít neprodleně sklízet a tak mám za sebou v druhém roce života broskví v mém minisadu první sklizeň o hmotnosti 0,68 kg, testovací broskev o něco dříve, zbytek 21.6.2018. Popadané kousky nakonec skončily v kompostu.

Vyzkoušel jsem i první letošní brambory - ty lze sklízet již v okamžiku počátku květení, což už před nějakým časem nastalo, s ohledem na probíhající testování budu odebírat jen z jednoho záhonu a zkusím to činit tak, aby rostliny mohly i po odběru dále fungovat, na základě rady od kolegyně s pozitivnímu zkušenostmi s touto metodou. Do konce vegetace podle ranosti odrůdy ale zbývá ještě spoustu času - odpočet vychází na začátek srpna.

Mnohem dříve začal i sběr cuket a okurek, cukety i dýně se zatím se ctí popraly s nasazením vodoúsporných metod a přežívají, u předpěstovaných by se dokonce dalo i říci, že se jim vysloveně daří. :)

Melouny skomírají, uvidíme, jestli pomohou deště, které snad konečně v trochu větším měřítku dorazí i do Železných hor...

Celkově vzato, s ohledem na hrozivý průběh letošního jara nemám až tak mnoho důvodů k nespokojenosti, bohužel až na zmiňovaný česnek, kde to ani letos nevypadá na kvalitativní průlom.

Nasazení osvědčených odrůd snad zabránilo nejhoršímu, ale obávám se, že budu rád, dostanu-li se na 1 kg z metru. To už je prostě úděl zemědělce a nejsem natolik schopným hospodářem, abych dokázal výkyvy plně vyrovnávat  půdními opatřeními. Pravděpodobně nepomohla pozdní dodávka hnoje, kdy jsem nedokázal zapravit živiny včas do půdy a tak musel česnek čerpat z dřívějších zásob po předchozích letech, které však byly s ohledem na poměr dodávání x odčerpávání dle mého názoru dostatečné. 

Faktický výsledek ukáže sklizeň a konečné zvážení...

Pobavil ovšem koriandr, který obvykle má dorůstat 20 - 60 cm, ovšem v pařníku má kolem 120 cm a ve vysokém záhonu kolem 110 cm. :)

 

Cukety Costata Romanesca

Broskve Primissima Delbard

První oběd z letošní sklizně brambor :)

Okurkový porost

Rajčatový porost, chilli a koriandr

hadovky

rajčata z blízka

Zeleninový výběr, koriandr a Primissima Delbard

již brzy první cukety

okurka hadovka, doposud největší exemplář

dýně, v okolních záhonech cibule

směs okurek různých odrůd

koriandr, rajčata Siberian a Latah

brambory většinový  porost a dýně (cukety, melouny)

zaměřeno na dýně (cukety, melouny :) )

nejranější z vysazených broskvoní se již barví plody :)

tuřín, pokusná výsadba, v případě úspěchu plánuji rozšíření

Dýňový experiment :)

Všichni přední odborníci na pěstování dýní neustále doporučují, že nejlépe pěstovat pomocí přímého výsevu.

Jenže když semínka nejsou zrovna nejlevnější, člověku se do toho moc nechce.

Nicméně letos jsem se rozhodl obětovat dvě balení semínek a vyzkoušet, co to udělá.

Po zkušenostech z loňského roku, kdy to dopadlo katastrofálně, a nezvešlo mi prakticky nic, jsem tedy letos vyzkoušel přímý výsev znovu, ovšem vlivem lepší

ch podmínek upravenou metodou.

Použil jsem notně odleželý hnůj, prakticky již rozložený do formy kompostu, mimo to i důkladně prosetý, a vyrobil pro semínka důkladné lůžko z této zeminy. Jedno kolečko takto zpracované zeminy mi vyšlo materiálově přibližně na tři až čtyři semínka dýně.

Až na jedno či dvě prolití a ještě ne u všech semínek, jsem se o klíčení vůbec nestaral, a nechal to přírodě, z 33 takto vysetých se ujalo zatím cca 23, jedna cuketa, zbytek dýně.

Bohužel už došlo na útok slimáčí armády, zcela zničené zatím snad není nic, ale některé semenáčky již mají notně na kahánku.

Dnes jsem provedl ochranná opatření, uvidíme, jestli to zafunguje.

Poučení do budoucna - asi to chce risknout možnost mrazů a dýně vysévat co nejdříve - v případě nutnosti zamulčovat. Jde o to, aby semenáčky slimákům přerostly přes hlavu. Později sice mohou vyžírat květy, ale to už by snad nemělo být až tak akutní, jako když hrozí sežrání celé rostlinky a i na to hlídání to není tak časově náročné - snad. :)

Záhon s dýněmi - vyseto 5.5.2018, fotografie z dnešního dne.

Záhon s dýněmi - vyseto 5.5.2018, fotografie z dnešního dne.

Dýně a cukety, které jsem předpěstoval v poměrně velkých
třílitrových květináčích a přesadil až na výjimky do pár dní po vzejití už nabírají na tempu a mohly by tedy náporu slimáků uniknout i bez dalších opatření. Uvidíme!


Na závěr ještě fotografie náhodného semenáče - semínko, které nějakou záhadou přežilo v půdě bez vyklíčení po celou minulou sezónu bez vyklíčení a nechalo si probuzení až na letošní rok. ;) Druhá fotka zachycuje jeden z předpěstovaných exemplářů. Bude zajímavé sledovat, jestli ze semínka vypěstované přímo v půdě předeženou předpěstované exempláře.

17.5.2018 - jeden z předpěstoavných exemplářů

17.5.2018 - přeživší z loňska, vyklíčilo samo a nijak se mu nevěnuji! :) Kdo ví, co to bude, až to bude. :)

Dosavadní průběh sezóny 2018 a její vyhlídky

Vypadá to, že letošní rok bude pro pěstitelskou činnost opravdovou výzvou. Poslední léta, s výjimkou loňského, bývají u nás dosti suchá a nedojde-li brzy ke změnám, sezóna 2018 bude patřit k nejsušším za dlouhá léta a to jsem si představoval, přitom zrovna letos bych toho rád vypěstoval co nejvíce.

Co se týče sazeniček to nevypadá zle, otázkou je, zvládnu-li to uzalévat.

Ve srovnání s minulými léty bych rád vypěstoval výrazně větší množství brambor – cca 400 – 600 kg, ale i dýní, aspoň 300 kg a cuket – cca 200.

Co se týče dalších plodin, na přímý výsev jsou podmínky opravdu nevalné, naštěstí mnohé lze odsunout na podzimní výsadbu a do té doby se snad povaha počasí zlepší.

Jedním ze zajímavých poznatků letošního roku bude uplatnění grelinette, širokých rycí vidlí, které jsem si pořídil na sklonku loňského roku a plně je využívám až tuto sezónu – nenahrazuje to dvojité rytí, ale určitě prokypřování rycími vidlemi, s ohledem na šířku cca 66 cm jde o značné urychlení ve zpracování půdy, tím, že nedochází k obracení půdního profilu, mělo by to být šetrnější k organismům žijícím v půdě.

Vedle prokypření se nástroj osvědčil i na sázení brambor, probíhá to tak, že jeden člověk nadzvedává půdu a druhý umisťuje do vzniklé mezery hlízy brambor, takto lze bez velké fyzické námahy ve dvou pohodovým tempem osadit za jednu hodinu cca 25 m2 brambor, tedy 100 m2 za cca 4 hodiny a to už je plocha dost velká, aby na ní šlo vypěstovat zásobu brambor pro cca 4 člennou rodinu na sezónu od července/srpna do dubna. Lze pracovat i samostatně, ale samozřejmě je to pomalejší.

Abych nepěl jen ódy, grelinette doporučuji používat na již založené záhony, začínat s loukou není úplně dobrý nápad. :)

Ilustrační záběry ještě ze zimního období.

Dále je pravdou, že takto sázené brambory neskončí v až tak velké hloubce jako při metodě použité minulý rok a přirozeně je tato metoda náročnější, než prosté sázení pod mulč.

Zbývá ještě počkat, jaké budou výnosy a osvědčí-li se nástroj i na sklizeň.

Co se týče ostatního, pokud to dobře dopadne, bude v letošním roce vedle dýní, cuket, brambor, česneku a cibule také dostatečná zásoba rajčat a okurek – další z novinek je 18 m2 velký foliovník. :)

Uvidíme, jak dopadnou pokusy s hrachem a další zeleninou.

Jelikož stále nepřišly mrazy, vypadá to pro letošek nadějně i s ovocem – ovšem uvidíme, co to sucho...

Letos jsem obohatil sad o 5 kousků vína, 2 moruše a 2 třešně, bohužel už nyní je ztráta na jedné moruši, ostatek snad vydrží.

A samozřejmě nesmím zapomenout na živý plot, který je rok od roku živější.

Dýně Sweet Meat Oregon Homestead

K této odrůdě jsem se dostal přes četbu Nezdolného zahradníka od Carol Deppe,
mimochodem doporučuji každému k přečtení, spousta užitečných tipů nejen pro pěstitele, ale zároveň i důkladné informace pro každého, kdo to myslí vážně s potravinovou soběstačností.

Klíčovými jsou dle autorky z tohoto hlediska dýně, kukuřice, brambory, fazole a kachny (slepice).

Nyní však zpět k dýním.

Sweet Meat Oregon Homestead se je odrůda, kterou Carol Deppe vyšlechtila na základě na základě obnovení či vylepšení původní staré oregonské dýně. Vyznačuje se dlouhou skladovatelností - snad až 10 měsíců při běžné pokojové teplotě.
 
 Ačkoliv nepatří na rozdíl od Costata Romanesca k suchovzdorným, její náročnost na vláhu je dle pozorování menší než třeba u klasického goliáše.

K výnosům - ze dvou rostlin jsem sklidil tři použitelné dýně o hmotnosti necelých 20 kg, 2 exempláře kolem 8 kg a jeden menší 4 kg, takže z tohoto hlediska nepatří k nejplodnějším, ovšem po prvním roce je určitě velice brzy soudit. Dle autorky dorůstá až přes 10 kg, uvidíme příští rok.

 Další výbornou vlastností je postupné dozrávání - v průběhu  skladování se kvalita nezhoršuje, ale zlepšuje, ještě dále sládne. Jak plyne z napsaného, vyznačuje se velkou mírou sladkosti a to mohu nyní již osobně potvrdit. Za syrova chutná jako karotka, pečená dle návodu  - rozpůlená či rozčtvrcená položená do zapékací mísy dužninou na dno - při 180 °C 1,5 - 2,5 hodiny, hodně zesládne.

Co z toho kdo udělá dále, to už záleží na osobní preferenci. My máme vyzkoušenou dýňovou polévku, v číně a poslední byla roláda. Ve všech kombinacích byla tato dýně výborná.

Velkou výhodou pro dezerty je, že se opravdu nemusí nějak extra doslazovat a jelikož s cukrem by se to přehánět nemělo, má u mě tato dýně další velké plus.

Dodávám ilustrační fotografie:

Poslední fotografie je ze včerejška, roláda v podobné podobě jako minulý týden, obohacena kokosem a čokoládovou polevou. Ovšem i původní verze byla skvělá. :)

Letošní pěstování a prozatímní výsledky I (mimo česnek a stromy) - pár fotografií I

1) cukety Costata Romanesca

 2) dýně - Goliáš

 3) Blue Hubbard

4) Sweet Meat Oregon Homestead

Letošní pěstování a prozatímní výsledky I (mimo česnek a stromy)

Česnek je skvělá plodina, ale když chci uvažovat kromě prodeje i o zvyšování potravinové soběstačnosti, je jasné, že s jedním druhem zeleniny a s ovocnými stromky, které postupně vysazuji a tím pádem zdaleka ještě řádně neplodí, prostě nevystačím, nehledě na každoroční výkyvy v počasí.

Co jsem teda letos zkusil?

 Poprvé trošku seriózněji rajčata a i přes počáteční úlety s předpěstováním plodí.

Musím pochválit odrůdu Latah od Marka Kvapila, která i přes pozdní květnové předpěstování nyní v srpnu v pohodě plodí a dozrávají. Podobně úspěšné bylo i Stupické rané.

Co se chuti týče  - vyzkoušel jsem "černé" odrůdy Black Cherry a Black Krim, mohu jen doporučit. Ovšem jsou citlivější na déšť, takže ideální pěstovat s nějakou formou ochrany, buď ve skleníku nebo s přístřeškem.

Největším prozatímním objevem byla cuketa Costata Romanesca, opět získaná přes Marka Kvapila, brzká plodnot, výborné plody uchovávající svou chuť i při velikostech, které klasické zelené i žluté cukety mohou jen závidět. Kousky o velikosti 2 kg jsou v kuchyni perfektně využitelné a semínka nejsou stále tak velké, aby při jídle obtěžovaly.

Další obrovskou výhodou cuket Costata Romanesca je jejich suchovzdornost. Letošek sice nebyl naštěstí dobrým měsícem pro testování odolnosti vůči suchu, ale rozdíl oproti dýním byl značný.

Zatímco všechny pěstované dýně, i když některé vypadají odolněji,  při pařáku a delším období sucha svěšují listy, s cuketami to ani nehne. :)

Co se plodnosti týče - od 6.7. 2017 do 6.8.2017 jsem sklidil ze 4 cuket cca 38 kg plodů. Tedy 9,5 kg z jedné rostliny.

Oproti tomu u obyčejné žluté cukety ve třech exemplářích za stejné období 20 kg - tedy 6,7 kg z jedné rostliny. Třetinový rozdíl ve prospěch Costaty Romanesco mluví sám za sebe. :)

Je pravda, že tato cuketa má tendenci vyrážet na cesty do okolí, zatímco žlutá se drží svého místa, ale místo naštěstí není něco, co bych musel řešit. :)

Již nějaký čas pěstujeme vedle česneku také cibuli - sklizená už je dávno, ale zvážená zatím nikoliv. Poměrně velkou čáru přes rozpočet udělalo letošní krupobití, nať byla hodně poškozená a sklízeli jsme už v červenci - někdy po česneku.

Letos jsem si prvním rokem zkusil také řepu a to rovnou více odrůd - čerenou cylindru a žlutou nebarvící vatiantu. Šlo o pár záhonků a tak jsem příliš neřešil výnosy, nicméně řepy pro vlastní spotřebu bylo dost.

Zkusmo byly i nějaké kedlubny - purpurové barvy - chuťově skvělé, byť menší.

Příliš mi nevyšlo pěstování hrášku - sice jsem si pochutnal, ale vynos sotva v úrovni toho, co jsem sázel do země a to nepočítám záhon, který jsem omylem zryl a kde později skončily dýně.

Velká bída byly i ředkvičky, v podstatě mi to všechno vyhnalo do květu aniž by byly použitelné kořeny. :)

Dýně - dýním se letos daří nadmíru - vytvořily si v místech záhonů vlastní džungli a rozlézají se bezohledně do okolí. :)

Máme tři odrůdy - klasika goliáš na kompoty. Sweet Meat Oregon Homestead přes Marka Kvapila a stejně jako cukety Costata Romanesca vyzkoušné na základě knihy Nezdolný zahradník, mimochodem doporučuji je koupi každému, kdo uvažuje o aspoň částečném samozásobitelství, ale i nejen těm, informací je dost k různým tématům,  už jen záleží na každém, jak se s tím popere. :)

A samozřejmě nesmím zapomenout na chilli papričky, na které mě nalákal kolega z práce. Nejsem žádný fajnšmerk, takže vystačíms klasikou - jalapenos a habanero. Zvláštěu habaněrek jsem si byl dost nejistý, jestli z toho něco bude, ale teď už vidím, že je to o trpělivosti. :) Plodí všechno a papriček bude více než dost. :)  Aspoň jalapeňosek určitě, habaněrek asi méně, na druhou stranu, s ohledem na jejich pálivost to asi ničemu neškodí. :)