Zimolez kamčatský

Na základě letošní sklizně usuzuji, že tento keřík si zaslouží samostatný příspěvek. :)

Když jsem jej před lety sázel, měl jsem dva důvody -  raná sklizeň a údajná chuťová podobnost s borůvkami bez nutnosti umělého udržování kyselé půdy.

Až do minulého roku jsem keříky bral spíše jako takovou kuriozitu, úžasné první jarní ovoce, kterého nenasbírám mnoho, ale potěší.

Minulý rok mě příjemně překvapila odrůda duet - opravdu velké plody a poměrně bohatá sklizeň, letos i odrůdy ostatní - takto osypané keříky totiž nepamatuji.

Ačkoliv sklizeň je časově dost náročná, myslím, že s ohledem na zmíněné klady a nenáročnost tohoto keříku se vyplatí dám jim na zahradě prostor.

Po letošku začínám věřit, že 3 kg z jednoho keříčku se opravdu dají sklidit a co více - napadlo mě konečně, že by nebylo od věci, najít si, jak je to s obsahem vitamínů a dalších užitečných látek v plodech a zjistil jsem, že zimolez patří ke keříkům, které se z hlediska obsahu plodů rozhodně nemají zač stydět. :)

Životnost keře by měla být až 40 let.

Podrobnosti stručně:

https://www.healwithfood.org/health-benefits/blue-honeysuckle-berries-nutrition.php

Obsáhle:) :

https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=36575

Bohatě osypán. :) 29.5.2019 - přičemž už uzobávám pěkných pár dní. :)

Novinky z Železných hor 2019 a dále

Největší změnou v letošním roce i následujích letech bude pravděpodobně celková změna koncepce směrem k intenzivnějšímu pěstování a doufejme zúrodňování půdy, snad i větší pestrosti.

V prvních pěti letech od koupi pozemku jsem měl horní část pozemku vyhrazenu pro postupně vznikající ovocný sad, spodní pak na záhony se zeleninou, nejprve hlavně česnek, následně i pokusy s dýněmi a brambory, střídání záhonů a zatravněných uliček.

Z praktických důvodů jsem se rozhodl k větší změně - zatravněné uličky mají svůj estetický klad, ale musím přiznat, že to je v současné podobě poněkud nepraktické.

Horní část pozemku sice vypadala také lépe zatravněná. Na druhou stranu, než vyrostou osázené stromy do velikosti, která ztíží (a třeba také ne) pěstování čehokoliv jiného, než trávy, ještě to klidně takových deset let potrvá a proč si nezkusit pohrát se zúrodněním celkového pozemku, i kdyby stromy v budoucnu pěstování neumožnily, určitě uvítají důkladně zpracovanou a prohnojenou půdu. Navíc si myslím, že nemám tak hustou výsadbu, aby se mi tam kromě stromů nic nevešlo. A kdyby to výhledově nezvládala zelenina, záložní plány mohou být třeba rybízy, protože ty snesou i velmi stinné podmínky a zároveň nejsou háklivé na aleopatii ořešáků. 

Třebas to celé bude fungovat podobně jako agrolesnické metody. :)


Takže jsem se rozhodl použít inspirovat u části zkušenějších zahradníků a vytvářet kombinaci vyvýšených záhonů a zahloubených uliček - záhony vznikají obrácením travního drnu do spod, takto jsem zakládal nové záhony každý rok, kromě toho ale přidávám další vstvu navrch takto vzniklého záhonu, tedy základní záhon je vysoký na dva travní drny položené na sebe, další výšku získávám zamulčováním povrchu kravským hnojem.

Záhony jsou široké většinou něco mezi dvěma a třemi stopami, mezi jednotlivými záhony je zahloubená ulička široká tak, aby se dalo projet s kolečkem.

Nově založené vyvýšené záhony

Tuto sezónu bych chtěl ve vyvýšených záhonech zkusmo pěstovat dýně, cukety a snad i nějaká rajčata a třeba i další zeleninu. Z minulého roku mám vyzkoušeno, že dýně, pokud mají k dispozici hnůj, dokáží prosperovat i bez zalévání, navíc budou mít více prostoru na rozrůstání. Dříve se musely spokojit se záhonem a po přelezení skončily v trávě, nyní mají šanci cestovat po celé ploše a v případě nutnosti se zachytit úponky i v zahloubených uličkách, v trávě jim to opravdu nešlo. :)

Na podzim pak na část takto vzniklých záhonů osázet česnek, pokud to umožní stav, dostatečné rozložení drnů, a na jaře další část s brambory.

Taková struktura záhonů samozřejmě umožňuje další a další pokusy - pokud by to bylo prakticky uskutečnitelné, vyplnit třeba část zahloubených uliček hnojem a zkusit pěstovat i v nich, případně jinou část uliček osadit něčím méně náročným na podmínky a nebo prostě vysét do zahloubených uliček zelené hnojení.

 Klíčové samozřejmě je, zachovat obslužnost záhonů, počítám, že odplevelování se nevyhnu tak ani tak. :)

Pokud bude vše fungovat tak, jak si to představuji, takto vzniklé záhony by měly být každým rokem úrodnější, kromě prvotního rytí už by žádná takto fyzicky náročné práce následovat neměla pouze doplňování hnoje a mulče dle potřeby, sázení, výsev.

Zahloubené uličky by měly fungovat jak na zachytávání "přebytečné" dešťové vody, tak pojímání půdy v případě eroze ze záhonů a zároveň zachytávání odplavených živin z hnoje použitého na zamlčování. Doufám, že největší díl práce na za mě nakonec odpracují žížaly. :)

  Třeba se i  těmito brutálními metodami dopracuji k "bezorebnému" hospodaření, což by bylo vynikající :) A samozřejmě
tu největší dřinu si odbýt, dokud je dostatek sil. :) 

Zatím mám představu, že zůstane i pár tisích metrů travní plochy na sekání a stále myslím na nádrž na vodu, která by se nádherně vyjímala v dolní části pozemku, prozatím jde však stále o hudbu budoucnosti. :)

Pokud to fyzicky a plošně ustojím, v blízké budoucnosti bych se rád dostal  aspoň  na 2000 m2 záhonů, ideálně 2500 - 3000 m2, aby bylo možné dostatečně uplatnit střídavé hospodaření. Teoreticky by to mělo být relativně stihnutelné během dvou let, ale jak už se mi mnohokrát ukázalo, člověk míní, život mění a jedna věc je příprava a druhá údržba. :)

Novinky z Železných hor za rok 2018 a 2019

Už je to pěkných pár let, co jsem začal hospodařit na větším (2013) a ještě více vody uplynulo od dob, kdy jsem v Železných horách pořídil první metry a začal řádit.

Důvodů byla spousta, v podstatě taková kombinace idealistických a praktických důvodů. Idealistická touha měnit v praxi něco k lepšímu, praktická snaha zajistit pro sebe a rodiče zdravější potraviny i chuť živit se něčím, co mě baví a že mě baví pěstitelské aktivity, to jsem si každý rok ověřil znovu a znovu.

Ledacos se určitě dalo udělat lépe, zpětně si říkám, že jsem se neměl tolik upínat na česnek, ale snažit se o pestřejší produkci, hlavně s ohledem na rodinné potřeby.

Nakonec se mi dařilo v tomto směru podniknout nějaké pokroky, ale všechno šlo určitě pomaleji, než mohlo.

Když shrnu své snahy o potravinovou soběstačnost a prodej přebytků - ověřil jsem si, že dokážu vypěstovat celkem solidní množství základních potravin - brambory a dýně. Obojí ideální plodiny na překlenutí zimy - skoro všechny brambory z koupené sadby i vlastních zásob jsem zasadil s pomocí mamky 1.  a 2. května. Zbývá ještě do deseti kg podle chuti a ještě zbylo nějakých 15 kg na jídlo, než bude nová sklizeň.

Takže co se týče brambor úspěch - 100% soběstačnost.

Dýně - jeden kousek Sweet Meat Oregon Homestead mi stále v klidu sedí v pokoji, tedy opět 100% soběstačnost.

Uvidíme, co vyleze z ponechaných semínek a že jich nyní mám opravdu mnoho. :)  Nevím, jestli budu čekat do další sklizně, jasné ale je, že i dýně je další plodinou, s jejíž pomocí se za vhodného uskladnění lze dočkat zimy, přitom nestačí nic více než běžná pokojová teplota.

Ostatně ani brambory nebyly skladovány v ideálních podmínkách a přesto vydržely.

Kromě toho vydržely dosud i dvě cukety Costata Romanesca - ponechané na osivo a tam se uvidí, jestli se odhodláme ke konzumaci.

Samozřejmostí je plný sklep naložené řepy, okurek a dýně, vydržela cibule i česnek, byť to druhé s obrovskými zrátami a u cibule je jasné, že letos ve velkém pěstovat nebudu - nebylo to zcela v souladu s mými plány na letošní rok.

A pokud to půjde dobře, mohl bych se letos dočkat i první větší úrody švestek, stromy už krásně kvetou pěkných pár let, bohužel to jsou zrovna odrůdy, které jsou náchylné na pilatku, ale to jsem letos pořešil na základě rad z facebooku permakultury postřikem z hořkoně obecné. Takže k broskvím, šípkům, mirabelkám a rybízu by mohlo přibýt další užitečné ovoce.
 
Trochu mě  zklamal rakytník, o jehož odolnosti jsem měl příliš optimistické přestavy, přitom jeden už mi tam dosti skomírá.

Těší mě arónie, které mají úžasnou úrodu, pokud nesklidí ptáci a přitom je to opravdu krásný keřík a pomalu začínám oceňovat zimolez kamčatský, určitě to není rostlina, kterou by bylo dobré brát jako základ, ale doplnění je to příjemné a některé odrůdy mají až překvapivě velké plody, fakticky může zastoupit borůvky bez nutnosti kyselé půdy.

Během letoška krásně nakvetly i zákrskové jabloně, jestli z toho bude aspoň pár jablek, budu rád, už by pomalu mohly, protože mišpule mi prvně zaplodily už minulý rok. :)

Budu rád a doufám, že se znásobí i úroda vlastních vlašských oříšků.

Minulý rok se bohužel ukázalo, že funkční foliovník není v ŽH úplně jednoduché udržet, sice byl skvěly na pěstování okurek a rajčat, povětrnostní podmínky na podzim s ním však udělaly krátký proces a letos to tedy prozatím nechám plavat a zkusím využít spíše jižního svahu a z toho plynoucího oslunění.

O ostatních plodinách se pokusím informovat průběžně. :)

Pro ilustraci přikládám celkový pohled na větší část mého hospodářství. :)

Jak vidíte, už to pomalu začíná fungovat jako krajinotvorný prvek, ovšem ten živý plot bude chtít ještě v mnohém vylepšit, pravda, na to jsem měl myslet již dříve, naštěstí nejsem snad tak stár, abych se nedočkal "hotové" podoby. :)

Celkový pohled na hospodářství