O týden později :)

Přihodilo se mnoho, ale chápu, že to z čeho jsem nadšený já (pomalu z každého nového lístku na každé rostlince :), může ostatní unavovat :) Rozhodně je však vidět, že příroda rychle dohání, co snad zameškala vlivem tentokrát celkem dlouhého zimního spánku a i dosud spíše holé keříky lísky či muchovníku se začínají olisťovat. Část výsadby zdá se už žene i do květů :) Jediné co se zatím nepovedlo....Dva rakytníky utrpěly vážná zranění, zvláště v jednom z případů to vypadá kriticky. Okolnosti bohužel neznám, v každém případě doufám, že se z toho dostanou...

Kromě toho pokračovalo dočišťování a také jsem si na potoku vybudoval menší nádrž na zalévání, do budoucna snad též pro indické běžce :) Uvidíme, jestli vydrží vypouštění požární nádrže, přes kterou v tu dobu opravdu teče velká voda....skoro by se dala sjíždět;)

"nádrž" :)



pole porostlé hluchavkou nachovou i se čmelákem :) Musím podotknout, že čmeláků mi tam poletuje opravdu mnoho :) A o včelky též není nouze:) Doufám že si u mě zvyknou a až bude zapotřebí, odskočí opylovat i květenu, co si neporadí sama :)




Abych nezapomněl :) Celý ten týden byla na chalupě mamka s jezevčíkem Markem a hlavně za mámou zůstalo práce dost, mimo jiné sázela cibuli a odstraňovala plevel z okrasné zahrádky :)



Níže vyfocené tulipány pamatují ještě babičku a dědu, nikdo se o ně vlastně léta nestará a stejně se jim daří, jen se budou muset přesunout kvůli rozšíření domku.

Z poloviny dubna

Tentokrát jsme se obešli bez výsadby a většina času tak byla věnována čištění. Jak to dopadlo lze vidět na části fotografií :)




Žabka....ta má kukadla, co? :)



Co mě potěšilo byl kontrast mezi políčkem u nás a polem za hranicemi pozemku. Získané pole nyní odpočívá, příroda se i bez výsadby sama postarala a pokryla pozemek fialově kvetoucími rostlinkami, čehož s radostí využívají čmeláci i včelky :) Podle rozkvetlých rostlin je velice dobře znatelné, kam svítí nejdéle slunce a kde bývá možná až příliš dlouho během dne stín. Nechci to dopředu balit, ale zdá se, že na dva ze šesti rakytníků bude stínu až příliš. Zatím na ně sluneční svit zasahuje spíše od odpoledních hodin. Třetí rakytník by měl být relativně v klidu a zbylé tři si po většinu dne lebedí na sluníčku :)

Rozkvetlé pole(dominatní je snad hluchavka nachová):



kontrast:




Ale protože se přírodě má pomáhat (no....vlastně to dělám hlavně kvůli sobě, přírodě by docela dobře stačila i absolutní nečinnost :), vysel jsem od kamaráda získaný jetel plazivý. Po datu minimální spotřeby, navíc bez zvláštní přípravy, uvidíme jak si poradí :) Ještě bych chtěl zkusit vojtěšku, byla mi doporučena nezávisle na sobě několika zdroji :), o literatuře nemluvě:) A pak se uvidí....

P.S.

Tu hromadu plechu, co lze vidět na druhé fotografii, nám zanechali soudruzi myslivci z dob, kdy zde byla bažantnice. Kromě toho jsme zdědili i několik sloupků zalitých v betonu a kdo ví, co ještě.....nebylo nejjednodušší to dostat tam, kde to je nyní, ale podařilo se :) Teď již zbývá jen konečná likvidace...:)

Fotografie z výsadby III

Tento týden došlo na muchovníky - Amelanchier Alnifolia. Dobře jim dělá slunce, snáší i polostín :) Stejně jako v případě zimolezu kamčatského jde o keře plodící bobule připodobňované borůvkám. Měly by zvládat i velice silný mráz (jsou původní v Kanadě, na Sibiři i u nás), zároveň jim ani nevadí jílovitá půda, což je výborná kombinace. Dorůstají až 6 metrů, takže jde vlastně o takové menší stromky. Pochybuji, že by u nás vyrostly až do takové výše, ale nechám se překvapit. Horší je, že pomalu ale jistě dochází místo na další výsadbu :) Snažím se rostlinám dát dost místa, jenže když počítám s plným vzrůstem, zjišťuji, že zas tak moc prostoru zase není. Takže s další výsadbou už bude třeba pomalu začít brzdit :)



Dalším přírůstkem jsou zatím tři exempláře eleuterokoka ostnitého - Eleutherococcus senticosus. Zajímavý keř, upotřebit lze vařené listy, největší zdravotní účinek by mělo mít požívání kořenu.
"Pomáhá člověku vyrovnávat se s psychickou i fyzickou zátěží, posiluje imunitní systém, urychluje holení, zlepšuje paměť a má kladný vliv na dlouhověkost. Zbavuje tělo následků radiace a toxických látek. Vařené listy jsou také jedlé, sušené na čaj."

Tolik citace z knihy Jaroslava Svobody, odkud mimochodem pochází většina mých informací o v ČR méně rozšířených rostlinách :)

Skvělé je, že keř má rád stín, polostín a vlhké prostředí, takže si jím mohu prosázet pro běžné rostliny hůře využitelné olšiny.

Co mě potěšilo cestou do Prahy.......na známém místě se opět rozrostl medvědí česnek - Allium Ursinum. Už jsem o tomto nálezu referoval na jaře minulého roku. Stihnul jsem to tenkrát jen tak tak :) Nyní jsem šel na jisto, přirozeně tedy mnohem dříve :) Mohu tedy říci, že letošní dlouhá zima se na vegetaci medvědího česneku nijak nepodepsala. Listy jsou vzrostlé již nyní, začátkem dubna, a dle velikosti to vypadá, že vyrostly minimálně před týdnem, ale spíše ještě dříve :) Tento podzim už opravdu budu muset vyrazit a přesídlit některé cibulky do našich Olšin :) Listy z medvědího česneku jsou totiž opravdu výborné, zdravé a není nad to, mít čerstvou zeleninu již koncem března, či počátkem dubna :))

Poznatek z praxe: listy je opravdu třeba spotřebovat co nejdříve od utrhnutí, velice rychle ztrácí chuť.

Poznatek z praxe 2: Lze zachovat konzervací v solném nálevu :)