Medardova kápě...

Po mírné, byť na srážky nikoliv chudé zime, přišel sušší začátek jara, od konce dubna až do nynějších dnů je vody tolik, že nebýt suchých let v nedávné minulosti, skoro by to člověka dohnalo ke skuhrání z důvodů nadměrné srážkové činnosti.

Skuhrat nebudu, až na vodu ve sklepě, zamokřený pozemek a rozvodněný potok se vlastně nic nestalo.

Stejně jako minulý rok je vidět, že i přes dobře míněná opatření je můj pozemek schopen absorbovat jen určité množství vody, zbytek skončí spolu s ostatní vodou z okolí v potoce.

I letos se osvědčily vyvýšené záhony, do minulého týdne jsme byl zvyklý na lehký zahradní deštík, který půda pohodlně vsakovala, ovšem 14. 6. přišly přívalové deště a rázem bylo vody ještě více, než minulý rok v druhé polovině května, kdy jsem měl příležitost otestovat nový způsob zakládání záhonů poprvé v praxi.

Pozitivní je, že konstrukce záhonů se s vodou vypořádala, místy samozřejmě dochází k erozi, ale zahloubené uličky naprostou většinu odplavené půdy dokáží zachytit. Oproti minulému roku jsem nasadil v horní pravé části místo dýní brambory, zatím se nezdá, že by jim nadbytek vody nějak škodil. Porosty vypadají dobře, většina záhonů vytváří krásně kompaktní vysoký a hustý porost, zvolna se chystají do květu.

Mandelinky už jsem zpozoroval, nicméně množství není zatím katastrofické. Zatímco minulý jsem sotva stíhal redukovat stavy, v letošním roce nalézám spíše nízké desítky kusů a zatím jen brouky, to se pravděpodobně dříve či později změní, nicméně brambory jsou natolik narostlé, že by škody nemusely způsobit ani v případě nedostatečné kontroly závažné ztráty na výnosech.

Vypadá to, že by mohly uniknout i invazi slimáků, kterých se v letošním vlhkém červnu vyrojilo po letech strádání opět dost.

Bramborové záhony sázené dvojitým rytím, dřívější výsadba - 12. duben a dále.

Velkým otazníkem bude, jak velké ztráty budou na dýních, kterým kvůli chladnějšímu jaru trvalo docela dlouho, než se rozhodly začít klíčit a kolik jich přežije fázi zranitelnosti, to je další otázka, na jejíž odpověď si s napětím počkám.

Bramborové záhony sázené dvojitým rytím, pozdější výsadba - poslední záhony 15. květen

.

Česnek je nyní ve fázi ukončení vegetačního růstu a dozrávání, do sklizně zbývá dle odrůdy ještě několik týdnů, nepředpokládám, že bych měl hotovo koncem června, což se díky mimořádně vhodným podmínkám povedlo minulý rok.

Už jsem zažil za dobu pěstování vlhčí období v době sklizně a nepamatuji se, že by to mělo negativní následky, ale každý rok je jiný a takto mokro, pokud mě paměť nešálí, nebylo.

Rajčata vysazená v první várce si zatím velice libují, druhou jsem stihl před obnovením dešťových  srážek a myslím, že se chytnou stejně dobře, jako ta první, jak to bude s květy a dozráváním plodů, to se uvidí dle počasí.

Papriky, jahody a cibule, zatím velká neznámá...

Brambory sázené pomocí grelinette - 17. květen.

Vyvýšené záhony 2019 - počátek zarůstání

Od počátku dubna jsem se pustil do masivní "výstavby" vyvýšených záhonů, které by za ideálních okolností měly omezit nutnost rytí čistě na období, kdy budu pěstovat okopaniny.

Tempo rytí by určitě mohlo být vyšší, ale i tak se zatím daří celkem plnit, co jsem si předsevzal, i když faktická užitná plocha  je nižší, protože zahloubené uličky také zabírají dost místa, na druhou stranu, i uličky mohou být aspoň částečně využitelné pro některé plodiny - plazivky jako dýně a cukety. :) 

Zbývá počkat, jak to bude vypadat v praxi.

Když jsem se po vyhotovení prvního bloku pustil do výsadby a výsevu, začal jsem od horní části a postupoval dolu - nejprve semínka po jednom, dýně sweet dumpling, posléze hokaida a nakonec z vlastních zásob Sweet Meat Oregon Homestead, mělo by to být poměrně čisté, ale s ohledem na to, že minulý rok bylo v porostu i pár jedinců jiných odrůd, mohlo dojít k příměsi, to se uvidí po sklizni.

Abych měl jistotu, že mi něco vyklíčí a jelikož semen bylo dost, sázel jsem po dvou a dokonce jsem většině dýním vysetých přímým výsevem ani nijak extra neulehčoval podmínky pro vyklíčení - jen prokypření půdy a leckde ani to ne. Trvalo to déle, než jsem doufal, nicméně i přes to semínka vyklíčila, bez dodávané zálivky a z velké části ve dvou exemplářích takže budu muset provést selekci. :)

Pokud přežijí ve zdraví vedra příštího týdne, mohlo by to dopadnout docela dobře.

Letos se mi prozatím potvrdilo, že dýně z přímého výsevu jsou bez problému konkurenceshopné vůči předpěstovaným, dokonce se zdá, že to zatím vypadá lépe. Samozřejmě, některé exempláře vypadají skvěle, jiné sotva přežívají, ale i tak s ohledem na to, že šlo o celkem ledabylý pokus, není dosavadní průběh špatný. Pokud přežijí následující období a začnou se pořádně plazit, mohly by mít vyhráno, protože z hnojivého mulče by mohly získat živin dostatek a prostoru na rozrůstání mají také mnoho.

Co je už nyní jasné - použité osivo pochází z dýní, kteřé byly schopné přežít i během loňského extrémně suchého roku bez zálivky a zároveň utvořit použitelné dýně.

Kromě dýní testuji záhon i rajčaty - využil jsem rad Calor Deppe a otrhal větší část lístků, aby rajčata byla utopena řádně do hlíny, v tomto případě to bez předpěstování nešlo, a začal rostliny postupně přesazovat do pole. Po odečtení ztrát vzniklých špatnou manipulací skončilo v pokusných záhonech cca 27 keříčků rajčat a i přes poměrně pozdní předpěstování a chyby ze začátku již pilně tvoří plody. Většina rostlinek si lebedí ve vyvýšeném záhonu o výšce dvou drnů a dno jsem ještě prokypřil na hloubku rycích vidlí - kam to šlo. Hlubší vrstvy půdy byly krásně vlhké a tak to vypadá, že by se rajčátkům mohlo dobře zadařit i bez zalévání, nicméně na rozdíl od dýní dostaly do startu jednu dávku konví, snad s výjimkou těch přesazovaných před dešti. :)

V letošním roce jsem se pustil do pěstování odrůdy siberian, latah, stupické polní rané a nově indigo blueberries. První várka odrůdy siberian pochází z výsevu ze 14.3.2019 - byla poněkud poškozena nešetrnou aklimatizací po přesunu z pokoje do venkovních podmínek. Ve stejnou dobu jsem předpěstovával i první várku latah a tam to bylo tak špatné, že byla úmrtnost 100%, siberian si naštěstí zvykaly postupněji, takže 5 či 6 kousků to dotáhlo až na pole. :) Prvních 5 jsem přesadil do pole 21.5.2019 a u těchto průkopníků dokážu identifikovat odrůdu předem, pak už v tom začal být nepořádek, protože u dalších várek jsem pomíchal latah a siberian a i nově zkoušenou odrůdu indigo blueberries. Stupické polní rané je naštěstí natolik odlišné, že jej nelze s jinými použitými odrůdami zaměnit. :)  Ostatní šly na trvalé stanoviště 5.6.;6.6.;8.6. a 9.6.2019 - dohromady 27 kousků, ale zkusím ještě překontrolovat.

 Po první neslavné várce latah a siberian následovala další 31.3.2019 - 22 semínek indigo blueberries, 14x stupické polní rané a 12x další várka latah.

Poslední zbytky semínek jsem vysel a začal předpěstovávat až v druhé polovině dubna  - 21.4.2019 - 3x stupické polní rané a 5x latah. Tím mé rajčatové experimenty skončily. Zajímavé je, že se potrvrdily informace od Carol Deppe - pokud není dost prostoru na předěpstování, opravdu stačí začít až někdy koncem března či začátkem dubna, rajčata to dokáží dohnat, i kousky, které jsem vysel v druhé polovině dubna se nakonec dost rychle rozjely a začaly dohánět, co zameškaly. 

Dýňoviště

Pokud se mi nepodaří vyřešit předpěstovací prostory, nejlépe tedy asi  bude, vybrat si od každé odrůdy pár exemplářů, kterým se vyplatí

věnovat dost času předem a získat u nich dřívější odrůdu a pro případné pěstování ve větším měřítku není třeba až tak moc spěchat.

Rajče i s plody, každý řádek je osázen jedním keříčkem a řádek prvních jich má dokonce více. :)

Kromě toho jsem vysadil nějaké exempláře i blíže k domovu - zbytkové rostliny - různého stavu, celkem tedy skoro ke 40 rostlinkám, ale i to budu muset zkontrolovat. S ohledem na množství vysetých rostlin to není žádný zázrak, s ohledem na možnou spotřebu více než  dost, s ohledem na možný prodej - to se uvidí. :)  

Novinky z Železných hor 2019 a dále

Největší změnou v letošním roce i následujích letech bude pravděpodobně celková změna koncepce směrem k intenzivnějšímu pěstování a doufejme zúrodňování půdy, snad i větší pestrosti.

V prvních pěti letech od koupi pozemku jsem měl horní část pozemku vyhrazenu pro postupně vznikající ovocný sad, spodní pak na záhony se zeleninou, nejprve hlavně česnek, následně i pokusy s dýněmi a brambory, střídání záhonů a zatravněných uliček.

Z praktických důvodů jsem se rozhodl k větší změně - zatravněné uličky mají svůj estetický klad, ale musím přiznat, že to je v současné podobě poněkud nepraktické.

Horní část pozemku sice vypadala také lépe zatravněná. Na druhou stranu, než vyrostou osázené stromy do velikosti, která ztíží (a třeba také ne) pěstování čehokoliv jiného, než trávy, ještě to klidně takových deset let potrvá a proč si nezkusit pohrát se zúrodněním celkového pozemku, i kdyby stromy v budoucnu pěstování neumožnily, určitě uvítají důkladně zpracovanou a prohnojenou půdu. Navíc si myslím, že nemám tak hustou výsadbu, aby se mi tam kromě stromů nic nevešlo. A kdyby to výhledově nezvládala zelenina, záložní plány mohou být třeba rybízy, protože ty snesou i velmi stinné podmínky a zároveň nejsou háklivé na aleopatii ořešáků. 

Třebas to celé bude fungovat podobně jako agrolesnické metody. :)


Takže jsem se rozhodl použít inspirovat u části zkušenějších zahradníků a vytvářet kombinaci vyvýšených záhonů a zahloubených uliček - záhony vznikají obrácením travního drnu do spod, takto jsem zakládal nové záhony každý rok, kromě toho ale přidávám další vstvu navrch takto vzniklého záhonu, tedy základní záhon je vysoký na dva travní drny položené na sebe, další výšku získávám zamulčováním povrchu kravským hnojem.

Záhony jsou široké většinou něco mezi dvěma a třemi stopami, mezi jednotlivými záhony je zahloubená ulička široká tak, aby se dalo projet s kolečkem.

Nově založené vyvýšené záhony

Tuto sezónu bych chtěl ve vyvýšených záhonech zkusmo pěstovat dýně, cukety a snad i nějaká rajčata a třeba i další zeleninu. Z minulého roku mám vyzkoušeno, že dýně, pokud mají k dispozici hnůj, dokáží prosperovat i bez zalévání, navíc budou mít více prostoru na rozrůstání. Dříve se musely spokojit se záhonem a po přelezení skončily v trávě, nyní mají šanci cestovat po celé ploše a v případě nutnosti se zachytit úponky i v zahloubených uličkách, v trávě jim to opravdu nešlo. :)

Na podzim pak na část takto vzniklých záhonů osázet česnek, pokud to umožní stav, dostatečné rozložení drnů, a na jaře další část s brambory.

Taková struktura záhonů samozřejmě umožňuje další a další pokusy - pokud by to bylo prakticky uskutečnitelné, vyplnit třeba část zahloubených uliček hnojem a zkusit pěstovat i v nich, případně jinou část uliček osadit něčím méně náročným na podmínky a nebo prostě vysét do zahloubených uliček zelené hnojení.

 Klíčové samozřejmě je, zachovat obslužnost záhonů, počítám, že odplevelování se nevyhnu tak ani tak. :)

Pokud bude vše fungovat tak, jak si to představuji, takto vzniklé záhony by měly být každým rokem úrodnější, kromě prvotního rytí už by žádná takto fyzicky náročné práce následovat neměla pouze doplňování hnoje a mulče dle potřeby, sázení, výsev.

Zahloubené uličky by měly fungovat jak na zachytávání "přebytečné" dešťové vody, tak pojímání půdy v případě eroze ze záhonů a zároveň zachytávání odplavených živin z hnoje použitého na zamlčování. Doufám, že největší díl práce na za mě nakonec odpracují žížaly. :)

  Třeba se i  těmito brutálními metodami dopracuji k "bezorebnému" hospodaření, což by bylo vynikající :) A samozřejmě
tu největší dřinu si odbýt, dokud je dostatek sil. :) 

Zatím mám představu, že zůstane i pár tisích metrů travní plochy na sekání a stále myslím na nádrž na vodu, která by se nádherně vyjímala v dolní části pozemku, prozatím jde však stále o hudbu budoucnosti. :)

Pokud to fyzicky a plošně ustojím, v blízké budoucnosti bych se rád dostal  aspoň  na 2000 m2 záhonů, ideálně 2500 - 3000 m2, aby bylo možné dostatečně uplatnit střídavé hospodaření. Teoreticky by to mělo být relativně stihnutelné během dvou let, ale jak už se mi mnohokrát ukázalo, člověk míní, život mění a jedna věc je příprava a druhá údržba. :)