Dýňová sezóna 2019

Letošní rok byl z hlediska srážek výrazně příznivější než loňský, ačkoliv i tak jsme se neobešli v Železných horách bez delšího období sucha.

Po relativně úspěšném pokusu z loňska jsem se i letos rozhodl pokračovat v pěstování dýní a cuket bez zálivky a z větší části přímým výsevem.

Rozdíl oproti loňsku byl ve výrazné změně umístění záhonů - přesunuto do horní části pozemku nejvíce vystavené celodennímu svitu a tak to zůstane, dokud nepovyrostou vysazené stromy a v tom, že jsem dýně vyséval či přesazoval do prosté hlíny mulčované hnojem, zatímco většina záhonů používaných dříve měla za sebou aspoň  jednu sezónu rytí, pravda je, že mulčování hnojem jsem využil už v loňském roce s úspěchem.

Kromě srážek došlo na pár dalších rozdílů i podobností.

1) Na rozdíl od sezóny 2018 přišly květnové mrazíky, to neublížilo zasetým semínkům, ale zlikvidovalo první várku předpěstovaných rostlin. Zajímavostí bylo, že mráz nepopálil rostliny stejnoměrně - více v záhonu utopené exempláře vypadaly, že by to mohly i dát, nakonec se tak nestalo, ale příští rok to hodlám využít v ranějším předpěstování rostlin. Protože dýně mají před začátkem plazivosti několikatýdenní proluku, kdy se věnují aklimatizaci v místě a řádnému budování a uchycení kořenového systému, lze je za těchto okolností snáze uchránit, nepřijdou-li mrazy extrémní.

2) Stejně jako minulý rok, i letos přišly první přízemní mrazíky brzo, sice jsem si to neevidoval, nicméně mám pocit, že to bylo někdy po polovině září, letos 20.9., momentálně je tepleší období. Trošku odbočím od dýní - zajímostí je, že rajčata se s mrazy, zdá se, popasovala a dále se zelenají.

Nedá se říci, že by dýně pomrzly komplet, ale plody jsou lehce chycené a tak jsem je pro jistotu v naprosté většině sklidil.

3) Letos jsem se prvním rokem pokusil využít ve velkém uchovaných semínek - dopadlo to dobře. Za odrůdovou čistotu neručím, ale většina vypěstovaných exemplářů vypadá jako Sweet Meat Oregon Homestead (dále SMOH), i když je tam pár kousků vypadajících jako kříženci. Ujímavost u přímého výsevu dopadla nad očekávání a já neměl ve větším měřítku to srdce provést přírodní selekci a tak se mi tam místy utlačovaly dvě rostlinky na jednom místě, určitě to vedlo k nižším výnosům, s ohledem na velikost osazené plochy jsem to nehrotil.

Když uvážím dýňové záhony, lze rozlišit zdánlivě jednolitou plochu na tři pasáže.

Nejhůře dopadla horní třetina, kde jsem zkoušel vysazovat Hokkaida, Sweet Dumpling, ale i SMOH, místy se neujalo nic, místy vyrostly keříky ve formě mrzáčků plodivých jen minimálně.

Od prostřední části až k poslední třetině byla situace lepší, i ze semenáčků vyrůstaly dýně solidní velikosti - lepší kousky přes dva kg, největší skoro 4 kg.

Průměrná váha všech sebraných kousků pěstovaných ze semínek nehledě k umístění byla "úžasných" 1,25 kg za kus. :) Přičemž plodivost keříčků byla 1 použitelná dýně na keř, 

U posledních 10 keříčků byly předpěstované SMOH z letos kupovaných semínek o průměrné váze 3,23 kg, což se jeví jako dosti zásadní rozdíl.

Bohužel nic není tak jednoduché, jak by mohlo vypadat. V loňském roce byla těsně největší dýně z přímého výsevu, proč to dopadlo letos tak odlišně? Může s tím mít mnohé do činnění více faktorů.

1) Nehostinnější umístnění dýňoviště.

2) Nerovnoměrná kvalita hnoje - zaslouží si podrobnosti. Zatímco v minulém roce dostaly úspěšné dýně opravdu velkou dávku hnojivého mulče, v letošním bych mohl rozdělit záhony do dvou kategorií - první polovina byly záhony s převahou hnoje slamnatého, v druhé polovině jsem se dostával k jádru a tak ubývalo slámy, hnůj ve spodní části byl hutnější a tedy i úživnější.

3) Teoreticky by se mohlo stát i to, že živiny z horná části záhonů v nějaké mířy odtékaly do spodní, zvláště v době, kdy byly v květnu trvalejší deště, to je ovšem jen spekulace.

Kromě dýní jsem i letos nakonec pěstoval cukety, taktéž Costata Romanesca - předpěstované. Nesnažil jsem se honit plodnost, protože máme nadvýrobu a odbyt jsem letos příliš neřešil. Nicméně cukety i letos plodily spolehlivě a dorůstaly, kam jsem je nechal dorůst.

Vzkoušel jsem také vrátit se k Hokkaidům, letos se úspěch u Hokkaid nedostavil, něco málo vyrostlo, ovšem velikosti přerostlého tenisového míčku a teď už to asi nedoženeme.

Lépe dopadla odrůda Sweet Dumpling, kterou jsem ovšem také předpěstovával.  Ze dvou či tří keříčků, které se ujali, urodilo se asi 2,7 kg, jestli ještě něco doroste, to se uvidí, ale přízemní mrazíky ukázaly, zač je toho loket, takže moc života už nečekám.

Jaké bylo celkové skóre?

134,38 kg SMOH*
51,8 kg cuket Costata Romanesca,
3,1 kg Sweet Dumpling - ačkoliv nepatří zrovna k dýním špičkových velikostí, jsou tak roztomilé, že je zkusím pěstovat i v budoucnu, pokud nám budou chutnat.
0,56 Hokkaido - opravdu bída.

Blížíme se k závěru, takže se nabízí, jaký to mělo letos celé smysl. Ověřil jsem si, že pokud má člověk dost plochy a nedostatek snadno dostupné vody, lze rezignovat na vysoké výnosy a i tak sklidit dostatek dýní. Bylo by jich ještě o něco více, kdybych poctivě vysel dýně na všechny dostupné záhony, takových  5 - 6 záhonů jsem častečně doplnil cuketami, částečně nechal napospas předpěstovaným dýním s řídkým rozestupem bez zahuštění a část samozřejmě utrpěla neprovedením přírodní selekce.

Všechno funguje i v mizerně úživné půdě sestavené ze záhonů založených na základě dvou na sebe položených drnů a zamulčovaných hnojem. dovolím si předpokládat, že v dalších letech, jak bude probíhat postupné zlepšování struktury půdy pro zahradní plodiny, měly by si dýně i další rostliny za zlepšujících podmínek poradit lépe, samozřejmě, dokud nezačnou do situace výrazně zasahovat rostoucí ovocné stromy.

Pokud srovnám časovou náročnost pěstování dýní a cuket za podmínek ruční a nožní práce třeba s brambory, dýně s cuketami vychází mnohem lépe, i když výnosy  na plochu jsou o něco nižší.

Pravdou je, že brambory jsou výživnější, ale to už je zase trochu jiné téma. 

Předpěstované SMOH (bez jednoho exempláře)

přímý výsev SMOH

přímý výsev SMOH, zbytek cuket Costata Romanesca a dýně Sweet Dumpling

Aktualizace z 23.9.2019 - po obhlédnutí porostů jsem zjistil, že cukety to zatím ještě nevzdávají a i přes první údery mrazů chtějí žít dále, uvidíme, kolik se ještě podaří sklidit.  Navíc ke sklizení zbývá ještě pár dýní z jiného záhonu, takže to trošku naroste.

Aktualizace 24.9.2019 - sklizeno přes dalších 10 kg dýní, včetně dvou mini hokkaido, těm se letos opravdu nedařilo. :)  Doplněna celková váha dýní po dnešním dni do předchozí statistiky. Cukety budu doplňovat průběžně, pokud nezapomenu.


*Pravda je taková, že jsem úplně zapomněl ještě na jeden záhon, kde jsem prováděl přímý výsev za účelem pozdějšího přezasení, přesadil jsem jen část a zbytek ponechal na pospas - tento záhon byl v minulosti už obhospodařován a přes použití pouhého travního mulče tam něco narostlo, snad zítra vzpomenu a ověřím aktuální stav a v případě nutnosti sklidím - viz výše.

Zbytek dýní - sklizeno 24.9.2019, oranžová jsou jediná hokkaida, která se "zadařila".

Hospodaření bez mechanizace část první - zakládání

Bylo mnoho důvodů, proč jsem se před lety pustil do zahradničení tak, jak se stalo. Jedním z těch, o kterých pojednává tento příspěvek je, že mě od doby, kdy jsem narazil na permakulturu, soběstačnost a spřízněná témata zajímalo, jak co nejméně finančně náročným způsobem dosáhnout udržitelného hospodaření, ideálně nad rámec udržitelnosti a tak, aby to bylo dostupné pro co nejvíce lidí.

Je jasné, že klíčové je sehnat pozemek. Ale co dále?  Zajímavý návod nabízí kniha J.M. Fortier v knize Market Gardener. 

Ačkoliv je tam spousta užitečných podrobností, tipů a informací, aspoň na naše poměry  to není zrovna nízkonákladový start. Autor vyčísluje náklady na pořízení všeho potřebného na 39 000 CD.

I když jde o ekologické pěstitelství,  na můj vkus je tam stále velké množství technik, které mi v současné fázi hospodaření tak docela nesedí. Ovšem autor mě přesvědčil k pořízení grelinette a za to mu vedle mnoha dalšího patří mé díky. A dík patří také kolegovi zahradníkovi, který mě na tuto knihu upozornil. Je to jedna z těch, co jsem pořizoval relativně nedávno a rozhodně to stálo za to.

Během prvních sezón mých zahradnických let mě uhranula tato kniha Johna Jeavonse. 
Po jejím přečtení jsem se stal nadšeným napodobitelem, ale také zjednodušitelem Jeavonsových metod. :) Koho by zajímaly podrobnosti, přikládám odkaz na jeden z prvních příspěvků.

Autor tvrdí, že potravinové soběstačnosti pro jednoho člověka lze dosáhnout na přibližně 400 m2 - při veganské dietě. Vegan nejsem, ale číslo mě přirozeně zaujalo. Tak jsem se pustil do výstavby záhonů vycházejících z Jeavonsových metod - co jsem dělal od počátku jinak, místo startovací dávky hnojiv v podobě různých výživných mouček, jsem se od prvních let soustředil na to získat dostatek živin pomocí hnoje, v mém případě převážně od krav. 

Myslím, že jsem v případě česneku, což je plodina, kterou testuji nejdéle, dosahoval celkem slušných výsledků, ale od astronomických čísel dosahovaných v tabulkách J.J. jsem byl vždy na míle daleko, v podstatě se mi v lepším případě dařilo držet výnosy u osvědčených odrůd osvědčené velikosti stroužků a cibulí na lepším standardu - něco kolem 1 až 1,5 kg z m2.

V případě brambor, další testované plodiny, byly výsledky o něco lepší, i když vlastně opět odpovídající lepší variantě, které dosahují běžní pěstitelé, něco kolem 4,5 kg z m2.

Při výstavbě záhonů jsem vždy bojoval s časem - takto pracnými metodami opravdu lze za sezónu připravit stovky metrů  čtverečních, ale nedovedu si příliš představit, jak přidělávat každý rok další stovky a stovky a zároveň udržovat stávající velikost obdělaných záhonů, zvláště pokud člověk má i jiné aktivity mimo zahradničení.

Řešením se do jisté míry zdá být grelinette či široké rycí vidle, pomocí tohoto nástroje lze kypřením obdělávat ve srovnání s běžnými ručními rycími nástroji poměrně rozsáhlé plochy záhonů. Navíc je tento nástroj v jílovité půdě docela dobře použitelný pro urychlení výsadby brambor.

Je i šetrnější k půdě - na rozdíl od rytí nedochází k promísení půdního profilu. Dlouholeté testování grelinettování záhonů mě ovšem teprve čeká.

Nicméně zpět k základům. Jak jsem již psal, původní metoda byla příliš pracná pro udržování, za léta, co zahradničím, jsem vlastně přišel o nějakých 100 m2 záhonů, které budu muset obnovit, protože původní jsem neuhlídal při práci na dalších a prostě mi to zarostlo.

Jelikož jsem se v letošním roce konečně rozhodl konečně zkusit, co lze stihnout, když se zahradě věnuji na plný úvazek a v případě zakládání na louce to jinak než bez rýče ani nejde, pominu-li vrstvením obrovským množstvím sena, což v dnešní době není úplně snadné a už vůbec ne levné sehnat, vrátil jsem se opět k časově náročným metodám, tentokrát variace na Charlese Dowdinga* - za ideálních okolností by tato metoda měla vést k odstranění nutnosti rytí, s výjimkou let, kdy je třeba vyrývat kořenovou zeleninu a brambory, nicméně obracení travního drnu je nutnost, kterou ve větším měřítku v počátku nejspíše nejde obejít.

Od počátku dubna jsem začal přeměňovat louku ve větší a větší míře na záhony. Metoda funguje tak, že zryji louku, obrátím drn a tam, kde by dříve byla travnatá ulička mezi záhony, vyryju uličku do hloubky jednoho rýče, fakticky většinou o dost méně a získanou půdu navrstvím na vzniklý záhon, vznikají tak vyvýšené záhony se zahloubenými uličkami, to celé je ideálně zamulčováno, pokud je, hnojem, který by měl pouštět živiny dále do záhonu a nebo ve větších plochách senem, které slouží aspoň jako částečná ochrana před povětrnostními podmínkami. V současnosti jsem na tyto plochy vysel zelené hnojení a jsem zvědav, jestli se semínka chytnou v dostatečné míře, aby rostliny vytvořily souvislé porosty.


Letošní rok je první, kdy se mi pravděpodobně podaří dosáhnout z hlediska výstavby záhonů více, než jsem si předsevzal.  Máme počátek září a od počátku dubna se mi podařilo popsanou metodou zrýt přibližně 1250 m2, s plochou záhonů je to složitější, bude to výrazně méně, na druhou stranu uličky nejsou na rozdíl od zatravněných hluchým místem. Pro plazivé rostliny je využitelná celá plocha, pro většinu ostatních jen plocha bez uliček, což by mohlo být rozdíl 40%.

Kolik to zabralo času?  1 hodina záhonů vystavěných touto metodou vydala na přibližně 3 - 3,5 m2 dle aktuálního stavu půdy. S ohledem na nutné množství nešlo čekat jen na vhodné podmínky, takže jsem pracoval za každého počasí s výjimkou deště a největších veder, samozřejmě v době sklizně, sázení rajčat, dýní a odplevelování česneku šlo i rytí trochu do pozadí.

Dá se říci, že největší porci se podařilo zvládnout od konce července do konce srpna - přes 500 m2. Ačkoliv jsem to neměl v plánu, nakonec mi to nedalo a některé dny jsem se pohyboval kolem 20 m2 za den. Bylo to možná až zbytečně mnoho, nicméně můj problém je, že nerad odcházím od  rozdělaného a jelikož jsem si zvolil délku záhonů na cca 15 m2, chtěl jsem mít za jeden den plochu odpovídající jednomu záhonu. 

Je to poměrně náročné na ruce, takže jsem rád, že si takovou práci odbývám v době, kdy mám ještě dostatek sil a během srpna jsem až na pár dní volna opravdu nedělal nic jiného, takže celosezónně takové tempo příliš udržet nejde. Určitě ne z jara, kdy je nejvíce práce kolem zakládání porostů.

Celkový pohled na horní část pozemku.

Uvidíme, co se stihne za září, říjen a listopad, očekávání jsou nevelká, protože mě čeká práce na další česnekové sezóně, ale nějakou tu stovku určitě přidám. Při 20 pracovních dnech  a přidávání jen 10 m2 za den by se dalo za letošek přidat ještě cca 600 m2, tedy celková plocha kolem 1800 m2 zrytých.  A také už nikam nespěchám.

Další z autorů, jejichž názory respektuji, Carol Deppe**, tvrdí, že se jí daří pomocí ručních nástrojů udržovat kolem 2000 m2, přesně si to nyní nevybavím,  nemám ambice Carol Deppe příliš překonávat, už s ohledem na to, že chci zachovat i zatravněné plochy a ač se to nezdá a zezačátku to vypadalo opravdu nepředstavitelně, místa pro záhony je omezené množství.

Takže co nestihnu letos, to si v klidu dokončím v příští sezóně a pak už jen nezbývá čekat, jestli a jak to celé půjde udržovat dle plánů. Pokud se dostanu na 2500 m2, budu v podstatě spokojen a s ohledem na celkovou rozlohu pozemku vidím strop někde kolem 3000 m2.

Když to dobře dopadne, obrovskou časovou investici do začátku by měla vykoupit snižující se nákladnost na údržbu v dalších letech, ale tohle je velká otázka, kterou vyřeším právě až v budoucnu, můžu zjistit, že se mýlím, za pokus mi to stojí.

Pravdou je, že hlavně záhony v horní části mohou být jen dočasná záležitost, s dorůstáním stromů se bude vhodnost pěstování minimálně u části zeleniny pravděpodobně snižovat, na druhou stranu plody ze stromů by mohly tento úbytek více než dostatečně kompenzovat a doufám, že mezitím získanou úrodnost půdy a její lepší vlastnosti jedině uvítají.

Co jsem si doposud ověřil? I bez mechanizace lze při jedné člověčí síle za sezónu připravit aspoň na hrubo záhony v ploše dostačující na vypěstování dostatku zeleniny na následující léta, s tím, že záhony připravené v jarním období lze ještě během téhož roku s úspěchem osadit dýněmi, rajčaty, cuketami. U brambor mám pochybnosti o výnosech ve srovnání s množstvím vynaložené práce, ale něco by to jistě hodilo také.

Jaký je smysl toho všeho? Rád bych dokázal, že s výjimkou prostředků na pořízení pozemku, kdo má štěstí, třeba i formou dlouhodobého pronájmu, lze jen pomocí primitivních metod připravit dostatek plochy na rozjetí pěstování opravdu velkého množství zeleniny nejen pro samozásobitelství, ale i na prodej a to  i bez nutnosti velkých investic ve formě vší té mechanizace, která je sice užitečná, ale proti tomu nás činí závislejšími - vedle pořízení i náklady na pravidelný servis, to jsem si vyzkoušel už u bubnové sekačky a nejsou to zanedbatelné částky.

Jedna z největších nevýhod zemědělství je zdánlivě nízká flexibilita, nicméně vyzkoušené ukazuje, že v případě potřeby si lze kdekoliv připravit základnu na rozjezd během jednoho roku a to mi nepřipadá až tak špatné. Samozřejmě, čím více krámů člověk potřebuje, tím náročnější takové rozjezdy jsou.

Když to zjednoduším***, takto ale potřebujeme jen rýč, rycí vidle a semínka, spoustu semínek, no a můžeme začít kdekoliv, kde je schopné něco vyrůst a jelikož řeším při pěstování i situace s nedostatkem vody a mou odpovědí není vodu sehnat, ale nezalévat, mám vyzkoušeno, že za cenu nižších výnosů to tak zafunguje i u rostlin, kde bych to původně nečekal - dýně. V tom, přiznávám, asi za hodně vděčím jílovité půdě. V písčité půdě by to celé asi chtělo pojmout jinými způsoby.

Takže s pomocí vhodných technik lze dnes zahradničit skoro všude,  i když uznávám, že leckde to může být velice náročné.

Nejnáročnějším stává se nakonec vymyslet kde a kam to všechno uskladnit.

Ekologické přínosy by měly být zvýšení členitosti pozemku, zlepšení zasakování dešťové vody, pestrosti krajiny, lepší prostředí nejen pro hmyz a samozřejmě zvyšování úrodnosti půdy.

Domnívám se, že při investici 1-2 hodiny denně i s dostatkem volných dnů vyhrazených jiným aktivitám, ať z důvodu dovolené či počasí, či něčeho zcela jiného, si může každý, kdo chce,  připravit a udržovat za rok či dva čtrvrtinovou plochu záhonů a tam si pěstovat, aspoň co se týče na údržbu nenáročných plodin, co hrdlo ráčí pro sebe i své blízké.

Snad předchozí přílíš nepopřu, když na závěr podotýkám - v mém případě bez mechanizace platí částečně - bubnová sekačka, křovinořez a štěpkovač. To poslední zatím přiliš nepoužívám, ostatní ano, návrat ke kose s ohledem na zmenšování ploch k údržbě možný .



* Pravda je, že Dowding kritizuje grelinette, pravda také je, že si od každého beru, co se mi zrovna hodí, zatím mi grelinettování připadá jako výhodné, ale může se stát, že změním názor, minimálně jako urychlovač sázení brambor mi připada v ručních podmínkách nenahraditelné.
** Nezdolný zahradník a Tao zeleninové zahrady dokonce vyšly v češtině, obojí doporučuji k přečtení.
***Jasně, také je třeba mít se kde schovat před nepřízní počasí. 
 

Dýně, cukety, rajčata pěstování ve vyvýšených záhonech a hloubených uličkách

Sweet Meat předpěstovaná

 Tentokrát je to více fotografické. :) Jak jsem psal již dříve, v letošním roce jsem se rozhodl pozměnit koncepci záhonů.

Důvodů je vícero. Dosažení větší efektivity na plochu, důkladnější zúrodnění půdy, pokus o lepší zadržování půdy a navýšení plochy použitelné k pěstování zeleniny aspoň na 2500 m2 záhonů, což by mělo dle mých propočtů teoreticky dostačovat k tomu, aby zahrada kromě každodenních radostí z postupného růstu, spousty zábavy z pozorování, zvyšování potravinové soběstačnosti a vytváření prostoru pro druhovou diverzitu umožňovala v kombinaci s postupně rostoucím sadem i finanční přilepšení v takové míře, která by dovolila obejít se bez příjmů z dalších zdrojů, případně nutnost takových příjmů minimalizovat či dovolit si vykonávat jen takové činnosti, ke kterým budu mít vztah.

Semenáč horší kvality

 První série pokusných záhonů dopadla docela slušně. Jedna se o cca 250 - 375 m2 záhonů, jsou to všechno hrubé odhady, chutí k přesnému zaměřování jsem nikdy příliš neoplýval. Dá se říci, že 250 m2 mohou být čisté záhony a 125 m2 uličky, přičemž ulička v tomto případě je a není hluché místo. Pro pěstování klasické řádkové zeleniny je využitelná obtížně, ale pro dýně s ohledem na absenci travního drnu je taková plocha bez problému využitelná k zapuštění kořenů či jinému využití. :)

Semenáč vyšší kvality :)

 V letošním roce zde pěstuji dýně, rajčata a cukety. Rajčata z kupovaných semínek, cukety a dýně převážně z vlastních zdrojů a částečně z kupovaných semínek. Jelikož jsem zastánce pěstování v extrémních podmínkách, v podstatě se u mě ideálně kloubí lenost a snaha získat rostlinstvo odolné nepřízni počasí, věnuji rostlinám minimum péče. Takže ačkoliv o dýních v klasických zahrádkářských poradnách slyšíme, jak jsou extrémně náročné na vodu a měly by se zalévat, já na to kašlu a nechám je, ať si poradí s tím, co dostanou od matičky přírody. :) Stejně postupuji i u rajčat.

Indigo Blueberries

Jediné, co jsem ochoten podstoupit, je (občasné) odplevelení, ale letos se ani tomu mnoho nevěnuji, a pak sklizeň toho, co pro mě příroda nachystala. :) Jistě, letos jsem hodně pobíhal u mandelinek na bramborách, ale to je trochu jiný příběh. :) Za klíčové  považuji hlavně to zúrodňování půdy, je-li k dispozici dostatek organické hmoty, jsem přesvědčen, že zálivka není nutností. Samozřejmě se dá předpokládat, že s dostatkem vody by výnosy byly znatelně vyšší, ale jelikož na pozemku nemám žádný trvalý vodní zdroj a i kdybych měl, stejně není reálně uvažovat o pobíhání s konví u větších ploch, je lépe naučit rostliny vystačist s málem.

Ještě doplňuji, že použité odrůdy dýní a cuket jsou Sweet Meat Oregon Homestead, Costata Romanesca, Sweet Dumpling, Hokkaido. Sweet Meat Oregon Homestead se s nepříznivými podmínkami vyrovnává velice solidně, Hokkaido dosti mizerně a Sweet Dumpling taktéž - možná tam bude pár exemplářů s pár kousky dýní, ale moc zatím nepřesvědčily.

Costata Romanesca

Abych to tedy shrnul, dýně, cukety i rajčat zvládají bez mimořádných dávek vody. Rajčata jsou, jak se dalo čekat, chuťově znamenitá  a teď si jen počkám, až začne dozrávat poslední pokusná odrůda, vedle Stupického polního, Latah a Siberian, již vyzkoušená v minulých letech, i Indigo Blueberries, která mě zaujala pozitivní recenzí, od zákazníka barvou a vysokým obsahem antyokanů (barva :) ),

Pohled na větší část dýňoviště

P.S. Bude-li to nutné, zasáhnu i proti mandelinkám, už jsem zpozoroval první mrchu na rajčeti, holt brambory to mají za sebou, ale mandelinky by rády žraly dále. Asi nepřekvapí, že jsem na ně narazil zrovna na Stupickém, které se listovím velice podobá bramborám.

Česneková sezóna 2018/2019 dokončení

Kdo nechce trávit čas luštěním kombinace přesných a nepřesných údajů (nepřesné pravděpodobně množství vysazených stroužků, přesné množství sklizených cibulí +-), ten tady bude mít připravený souhrn.

Jak tedy dopadla česneková sklizeň letošního roku? Rozporně.

Že česnek zasazený na jaře bude menší, než zimní, to není žádná objevná informace, pravděpodobnost vyšších ztrát při vzejití taktéž ne.

Dostanu-li se k souhrnům, je to zajímavější.

Celková sklizeň 135 kg rozhodně nebude patřit k nejlepším, ba právě naopak, na druhou stranu pokud si rozliším jarní a zimní výsadbu, zjistím, že z hlediska průměrné váhy sklizených cibulí jsem takto dobrého výsledku ještě nikdy nedosáhl.

Nejprve ale zpět k celkovým součtům.

Ze 135 kg sklizeného česneku je:

66 kg odrůdy Havran, 2225 cibulí o průměrné váze 29,213 gramů.

55 kg odrůdy Havel, 1859 cibulí o průměrné váze 29,65 gramů.

14 kg odrůdy Bjetin, 791 cibulí o průměrné váze 17,71 gramů.

Z těchto 135 kg česneku je přibližně 95 kg sadbové velikosti. 

Podívám-li se na celkové součty, i přes to, že velká část odrůdy Havel byla sázena až koncem zimy a začátkem jara, z hlediska průměrů, byť v letošním roce opravdu těsně, opět vychází nejlépe odrůda Havel.

Nepřekvapí ani to, že mezi nejtěžšími cibulemi (kolem 100 gramů) byly prakticky výhradně zastoupeny cibule odrůdy Havran, takže z tohoto hlediska se nic nemění.

Vezmu-li to čistě po záhonech, nejlépe dopadl první záhon odrůdy Havran - průměrná váha cibulí 41 gramů.

Následuje první záhon odrůdy Havel o průměrné váze cibulí 37,88 gramů a poté druhý záhon Havla o průměrné váze 34,46 gramů.

Další místa náleží odrůdám Havran a nejhůře samozřejmě dopadly jarní výsadby Havla a Bjetinu, přičemž Havel třetí s ohledem na hodně pozdní výsadbu nevyšel ze sklizně až tak zle. :)

Co se týče výnosů na plochu, v této sezóně jsem se pokusil o širší rozestupy. Ačkoliv to vedlo k nižším výnosům, z hlediska poměru cibulí použitelných na sadbu a malého česneku to nedopadlo vůbec zle, takže v příští sezóně budu v tomto směru minimálně dále pokusničit. :)

Když to srovnám s loňským rokem:

Havran sadbová velikost - 51,15 kg z 66 kg (78%) / 86,58 kg z  135,57 kg (2018) (64%)

Havel sadbová velikost - 45,19 kg z 55 kg (82%) / 108,42 kg z 123,18 (2018) (88%)

V rámci objektivity je třeba uznat, že u Havrana byl přimíchaný nepovedený česnek Stanik - podobná barva, jiné množství stroužků a možná i Blanin, ale i kdybych provedl odpočet, nesrovnalo by se to. :) A u Havla to sice dopadlo lépe v roce 2018, jenže tehdy šlo vše do země ještě před  zimou a nepochybuji, že v případě podzimní výsadbu by to pro Havla dopadlo v tomto roce výrazně lépe.

 Záhadou je, co se stalo se skoro 2500 cibulemi...

Ze 7348 zasazených stroužků vzešlo 4867 cibulí.

A teď narážím na problematiku porovnání s předchozími ročníky. Přestože jsem se o to občas snažil, s ohledem na průběžný prodej česneku jsem si nikdy neevidoval přesný počet sklizených cibulí, pokud mi v dřívějších letech vycházela nízká průměrná váha, mohlo to být stejně jako v tomto případě způsobeno tím, že nemalá část stroužků prostě shnila v zemi, aniž by měla šanci vyrůst.

Pokud bych počítal průměrnou váhu s ohledem na vysazené množství stroužků, nebylo by  to s ohledem na podmíny celkem slušných 27,78 gramů, ale 18,4 a to je značný rozdíl.

Česneková sezóna 2018/2019 - Bjetin, Havel

Bjetin

Poprvé jsem vyzkoušel necertifikovanou sadbu konzumního česneku z cizích zdrojů, jelikož jiná nebyla k sehnání. Šlo o česnek od firmy Joseva a i přes mizerné podmínky uskladnění vydržel do doby vysázení v celkem solidní kondici. Část Bjetinu byla z vlastních zdrojů.

Bohužel jsem se k sázení dostal až na jaře a ačkoliv je z hlediska výnosů odrůda Bjetin velice spolehlivá, zázraky na počkání nezvládá. :)

Začátkem března jsem vysadil 1787? stroužků o průměrné váze 4,53 gramů, celková váha stroužků 8,12 kg.


Celkově jsem sklidil 791 cibulí o celkové váze 14,09 kg, z toho 463 cibulí o váze 10,65 kg a průměrné váze cibulí 23 gramů a 319 cibulí o váze 3,27 kg, průměr na cibuli 10,25 gramů.

K tomu ještě patří 0,17 kg o váze 18,9 gramů a počtu devíti cibulí k rychlé spotřebě.

Tedy celkově vzato, co jsem sklidil, s ohledem na jarní podmínky, nedopadlo tak zle, horší je, že se někam vypařilo 1000 stroužků, což značí značný problém v půdě, ať už jde o škůdce, choroby či nevím co, s ohledem na dobu sázení se mohlo stát ledacos,  třeba i nějaké zmatky z mé strany, třeba jsem odstroužkoval dané množství, ale zasadil méně, těžko říci. :)

Odrůda Havel

Osázel jsem celkově 4 záhony, dva koncem prosince a dva koncem února a začátkem března.

Zimní záhony:

Zde nastává opět chaos v počtu zasazených a sklizených stroužků. :)

Takže to pojmu trochu jinak - koncem prosince jsem zasadil 1494 stroužků, 603 o průměrné váze 7,93 gramů a 891 o průměrné váze 6,4 gramů, celková váha po odstroužkování byla 10,5 kg, či možná ještě lednová výsadba 459 stroužků o váze 2,91 kg. Množstvím vysazených stroužků si nejsem zcela jist.

A nyní ke sklizni - z prvního záhonu jsem sklidil celkem 595 cibulí o váze 22,54 kg, z toho 537 cibulí o váze 21,34 kg a průměrné váze cibule 39,74 gramů.

Dále 58 cibulí o váze 1,2 kg a průměrné váze cibule 21 gramů.

Ze záhonu druhého jsem sklidil 481 cibulí o váze 16,577 kg,  z toho   367 cibulí o váze 14,05 kg a průměrné váze cibulí 38,28 gramů a  111 cibulí o váze 2,43 kg a průměrné váze cibulí 21,9 gramů.

Dále ještě 3 cibule k rychlé spotřebě o váze 0,097 kg a průměrné váze 32,33 gramů.


Záhony třetí a čtvrtý, sázeno 1499 stroužků, z toho 1040 od 28.2. do 2.3.2019. U 459 mi chybí přesný záznam výsadby, mohlo být ještě začátkem ledna, váha po odstroužkování v době výsadby byla 8,365 respektive 5,455 kg.

Sklizeň záhon třetí - sklizeno 376 cibulí o váze 9,12 kg, z toho 219 cibulí o váze 6,77 kg a průměrné váze cibulí  30,9 gramů, 28 cibulí o váze 0,56 kg a průměrné váze 20 gramů a 129 cibulí o váze 1,79 kg a průměrné váze cibulí 13,88 gramů.

Sklizeň záhon čtvrtý - sklizeno 407 cibulí o váze 6,88 kg, z toho 112 cibulí o váze 3,03 kg a průměrné váze cibulí 26,81 gramů,  94 cibulí o váze 1,83 kg a průměrné váze cibulí 19,47 gramů a 201 cibulí o váze 2,02 kg a průměrné váze 9,96 kg.

Celkově tedy za odrůdu Havel sklizeno  55,117 kg v počtu 2993 cibulí  a průměrné váze 29,65 gramů. Rozdíl mezi předjarní/jarní výsadbou a zimní je opravdu obrovský!

Česneková sezóna 2018/2019 - první výsledky - odrůda Havran

V této česnekové sezóně budu daleko od toho lámat rekordy, nicméně i letos mám zajímavé údaje ke zveřejnění.

Odrůda Havran první záhon zasazeno začátkem prosince v počtu  600 ? stroužků na ploše cca 21 m2.

 Odrůda Havran druhý záhon a třetí záhon + část čtvrtého : sázeno 23. - 29.12. 2018 v počtu 1968 stroužků na ploše cca 62 m2

První záhon osázen 600? stroužky o průměrné váze 7,77 gramů.

První záhon výnos 536 cibulí o průměrné váze 41 gramů  a celkové váze 21,97 kg.

Z toho 479 cibulí o váze 21,06 kg a průměrné váze 44 gramů na cibuli, dále 57 cibulí o váze 0,91 kg a průměrné váze 16 gramů.

Druhý záhon výnos 701 cibulí o průměrné váze 28,66 gramů a celkové váze 20,09 kg. 

Z toho 353 cibulí o váze  14,48 kg/41 gramů.
Dále 167 cibulí o váze 3,67 kg/22 gramů a 181 cibulí o váze 1,94 kg/11 gramů.

Třetí záhon a zbytek čtvrtého výnos 788 cibulí o váze 21,05 kg a průměrné váze 26,71 gramů. 

 Z toho 439 cibulí o váze 15,61 kg/35,6 gramů a 168 cibulí o váze 3,5 kg/20,83 gramů a 181 cibulí o váze 1,94 kg/11 gramů.

Takto vypadaly největší z pacibulkových Havranů.

Doplňující informace - letos jsem po zimě odstraňoval mulč, už ani nevím proč. :)  U odrůdy Havran byly předplodinou v minulém roce brambory hnojené velkou dávkou kravského hnoje.

 Odlamování pacibulek proběhlo v raném termínu, až na případy, kdy jsem zapomněl, což se mohlo dotknout až 100 stroužků, bohužel jsem v při sklizni smíchal Havrana a Havla a teď už to nejsem schopný dohledat - jedná se o cca 1 kg navíc k již uvedenému počtu.

Dále mi někde visí 1,04 kg o počtu 106 cibulí a průměrné váze 9,8 gramů, patří buď k záhonu 2, 3 či 4.

A takto vypadaly největší z ohlávkovaných Havranů.

Celková konečná váha tedy je cca 65 kg z cca 2225 cibulí a plochy cca 83 m2.

Tentokrát jsem sázel méně na husto a jak můžete srovnat s předchozími lety, projevilo se to kladně na průměrné váze cibulí, ovšem na úkor výnosu na plochu, byť aspoň u prvního záhonu se podařilo překonat 1 kg z m2

Co se týče pacibulek - největší z pacibulkových česneků odrůdy havran, které jsem měl dané separátně, mi daly průměrnou váhu 54, 4 gramů, ovšem v počtu 9 kusů. Oproti tomu největší z Havranů mají kolem 90 gramů v počtu řádově nízkých desítek kusů.

Jak je vidět, je značný rozdíl oproti vysázeným a sklizeným cibulím. U prvního záhonu 64 kusů, u dalších už chybí skoro 400. Těžko říct, jestli to považovat za normální, v minulých letech jsem celkový počet cibulí nikdy důkladně nepočítal, tudíž chybí srovnání.

Na závěr ještě musím podotknout, že  záležitost kolem výnosů může být ovlivněna i výnosy předplodin. Z těchto tří záhonů byly polovině záhonů 2 a 3 výjimečně vysoké výnosy  brambor - viz články o bramborách z loňského roku,  zatímco záhon č.1 dopadl o poznání hůře, ale to už se mi nyní nechce dohledávat. :) Koho by zajímalo, co jsem pěstoval rok před bramborem - opět česnek. :)

A jako úplnou tečku bych chtěl zdůraznit - ačkoliv v ideálních podmínkách to může být jinak, opravdu se vyplatí sázet větší, nikoliv největší,  stroužky. Hranice uváděná v Growing Great Garlic 6 - 9 gramů, se mi po letech pěstování jeví jako velice rozumná, ale budu testovat i dále. :)

Toť vše pro letošní rok k odrůdě Havran.

Vyvýšené záhony 2019 - počátek zarůstání

Od počátku dubna jsem se pustil do masivní "výstavby" vyvýšených záhonů, které by za ideálních okolností měly omezit nutnost rytí čistě na období, kdy budu pěstovat okopaniny.

Tempo rytí by určitě mohlo být vyšší, ale i tak se zatím daří celkem plnit, co jsem si předsevzal, i když faktická užitná plocha  je nižší, protože zahloubené uličky také zabírají dost místa, na druhou stranu, i uličky mohou být aspoň částečně využitelné pro některé plodiny - plazivky jako dýně a cukety. :) 

Zbývá počkat, jak to bude vypadat v praxi.

Když jsem se po vyhotovení prvního bloku pustil do výsadby a výsevu, začal jsem od horní části a postupoval dolu - nejprve semínka po jednom, dýně sweet dumpling, posléze hokaida a nakonec z vlastních zásob Sweet Meat Oregon Homestead, mělo by to být poměrně čisté, ale s ohledem na to, že minulý rok bylo v porostu i pár jedinců jiných odrůd, mohlo dojít k příměsi, to se uvidí po sklizni.

Abych měl jistotu, že mi něco vyklíčí a jelikož semen bylo dost, sázel jsem po dvou a dokonce jsem většině dýním vysetých přímým výsevem ani nijak extra neulehčoval podmínky pro vyklíčení - jen prokypření půdy a leckde ani to ne. Trvalo to déle, než jsem doufal, nicméně i přes to semínka vyklíčila, bez dodávané zálivky a z velké části ve dvou exemplářích takže budu muset provést selekci. :)

Pokud přežijí ve zdraví vedra příštího týdne, mohlo by to dopadnout docela dobře.

Letos se mi prozatím potvrdilo, že dýně z přímého výsevu jsou bez problému konkurenceshopné vůči předpěstovaným, dokonce se zdá, že to zatím vypadá lépe. Samozřejmě, některé exempláře vypadají skvěle, jiné sotva přežívají, ale i tak s ohledem na to, že šlo o celkem ledabylý pokus, není dosavadní průběh špatný. Pokud přežijí následující období a začnou se pořádně plazit, mohly by mít vyhráno, protože z hnojivého mulče by mohly získat živin dostatek a prostoru na rozrůstání mají také mnoho.

Co je už nyní jasné - použité osivo pochází z dýní, kteřé byly schopné přežít i během loňského extrémně suchého roku bez zálivky a zároveň utvořit použitelné dýně.

Kromě dýní testuji záhon i rajčaty - využil jsem rad Calor Deppe a otrhal větší část lístků, aby rajčata byla utopena řádně do hlíny, v tomto případě to bez předpěstování nešlo, a začal rostliny postupně přesazovat do pole. Po odečtení ztrát vzniklých špatnou manipulací skončilo v pokusných záhonech cca 27 keříčků rajčat a i přes poměrně pozdní předpěstování a chyby ze začátku již pilně tvoří plody. Většina rostlinek si lebedí ve vyvýšeném záhonu o výšce dvou drnů a dno jsem ještě prokypřil na hloubku rycích vidlí - kam to šlo. Hlubší vrstvy půdy byly krásně vlhké a tak to vypadá, že by se rajčátkům mohlo dobře zadařit i bez zalévání, nicméně na rozdíl od dýní dostaly do startu jednu dávku konví, snad s výjimkou těch přesazovaných před dešti. :)

V letošním roce jsem se pustil do pěstování odrůdy siberian, latah, stupické polní rané a nově indigo blueberries. První várka odrůdy siberian pochází z výsevu ze 14.3.2019 - byla poněkud poškozena nešetrnou aklimatizací po přesunu z pokoje do venkovních podmínek. Ve stejnou dobu jsem předpěstovával i první várku latah a tam to bylo tak špatné, že byla úmrtnost 100%, siberian si naštěstí zvykaly postupněji, takže 5 či 6 kousků to dotáhlo až na pole. :) Prvních 5 jsem přesadil do pole 21.5.2019 a u těchto průkopníků dokážu identifikovat odrůdu předem, pak už v tom začal být nepořádek, protože u dalších várek jsem pomíchal latah a siberian a i nově zkoušenou odrůdu indigo blueberries. Stupické polní rané je naštěstí natolik odlišné, že jej nelze s jinými použitými odrůdami zaměnit. :)  Ostatní šly na trvalé stanoviště 5.6.;6.6.;8.6. a 9.6.2019 - dohromady 27 kousků, ale zkusím ještě překontrolovat.

 Po první neslavné várce latah a siberian následovala další 31.3.2019 - 22 semínek indigo blueberries, 14x stupické polní rané a 12x další várka latah.

Poslední zbytky semínek jsem vysel a začal předpěstovávat až v druhé polovině dubna  - 21.4.2019 - 3x stupické polní rané a 5x latah. Tím mé rajčatové experimenty skončily. Zajímavé je, že se potrvrdily informace od Carol Deppe - pokud není dost prostoru na předěpstování, opravdu stačí začít až někdy koncem března či začátkem dubna, rajčata to dokáží dohnat, i kousky, které jsem vysel v druhé polovině dubna se nakonec dost rychle rozjely a začaly dohánět, co zameškaly. 

Dýňoviště

Pokud se mi nepodaří vyřešit předpěstovací prostory, nejlépe tedy asi  bude, vybrat si od každé odrůdy pár exemplářů, kterým se vyplatí

věnovat dost času předem a získat u nich dřívější odrůdu a pro případné pěstování ve větším měřítku není třeba až tak moc spěchat.

Rajče i s plody, každý řádek je osázen jedním keříčkem a řádek prvních jich má dokonce více. :)

Kromě toho jsem vysadil nějaké exempláře i blíže k domovu - zbytkové rostliny - různého stavu, celkem tedy skoro ke 40 rostlinkám, ale i to budu muset zkontrolovat. S ohledem na množství vysetých rostlin to není žádný zázrak, s ohledem na možnou spotřebu více než  dost, s ohledem na možný prodej - to se uvidí. :)  

brambory sezóna 2019 první část

Minulý rok jsem věnoval bramborám opravdu velkou dávku pozornosti. Byl to první pokus o vypěstování většího množství brambor, s ohledem na podmínky ho určitě mohu hodnotit jako pokus úspěšný.

Dnes jsme za polovinou června a s výjimkou sadbových jsem nekoupil ani kilogram brambor v obchodě a s ohledem na stav porostů v poli to vypadá, že ten týden až čtrnáct dní do prvního vyrýpání to v krajním případě vydržíme bez brambor. :)

S ohledem na mírný a na zimu bohatý průběh zimy přežily zapomenuté hlízy i v záhonech, kde jsem pěstoval v minulém roce, takže to budou první, které přijdou na řadu. :)

Jelikož jsem se vrhnul na velkovýrobu záhonů, většinu svého brambořiště jsem připravil částečně z pohodlnosti a částečně z důvodu rychlé přípravy pomocí grelinette a brambory si s tím i letos poradily - cca 120 m2.

 Menší část jsem zasadil počátkem dubna - první záhon pomocí grelinette - 30 m2,  další dva bronzovým rýčem - cca 60 m2 a zbylých 90 m2 opět pomocí grelinette. Valnou část na přelomu dubna a května. Všechny záhony jsem pečlivě zamulčoval hnojem a musím říci, že to vyšlo tak akorát - spolu se záhony, které jsem připravoval od jara v horní části.

Tedy 14 tun hnoje vyšlo na cca 400 m2. Jde o velmi hrubý odhad, protože jsem letos místo zatravněných pásů začal provádět  u nových záhonů zahloubené uličky a šířku uliček je třeba odečíst od celkově zryté plochy.

Co se týče odrůd - je v tom letos poněkud chaos - cca 47 kg je odrůda Sunita - v podstatě jediné, co zbývalo, když jsem se vydal na nákupy sadby a dalších cca 63 kg různých odrůd z vlastních zdrojů - Adéla, Malabor a Dita. Bohužel se mi to podařilo důkladně promíchat, takže s výjimkou Sunity to půjde zjistit jen odhadem, či porovnáním s loňským rokem či fotografiemi odrůd z netu - pokud se mi to bude chtít řešit. :)

Na závěr přikládám několik fotografií aktuálního data - ze včera.

Zimolez kamčatský

Na základě letošní sklizně usuzuji, že tento keřík si zaslouží samostatný příspěvek. :)

Když jsem jej před lety sázel, měl jsem dva důvody -  raná sklizeň a údajná chuťová podobnost s borůvkami bez nutnosti umělého udržování kyselé půdy.

Až do minulého roku jsem keříky bral spíše jako takovou kuriozitu, úžasné první jarní ovoce, kterého nenasbírám mnoho, ale potěší.

Minulý rok mě příjemně překvapila odrůda duet - opravdu velké plody a poměrně bohatá sklizeň, letos i odrůdy ostatní - takto osypané keříky totiž nepamatuji.

Ačkoliv sklizeň je časově dost náročná, myslím, že s ohledem na zmíněné klady a nenáročnost tohoto keříku se vyplatí dám jim na zahradě prostor.

Po letošku začínám věřit, že 3 kg z jednoho keříčku se opravdu dají sklidit a co více - napadlo mě konečně, že by nebylo od věci, najít si, jak je to s obsahem vitamínů a dalších užitečných látek v plodech a zjistil jsem, že zimolez patří ke keříkům, které se z hlediska obsahu plodů rozhodně nemají zač stydět. :)

Životnost keře by měla být až 40 let.

Podrobnosti stručně:

https://www.healwithfood.org/health-benefits/blue-honeysuckle-berries-nutrition.php

Obsáhle:) :

https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=36575

Bohatě osypán. :) 29.5.2019 - přičemž už uzobávám pěkných pár dní. :)

Novinky z Železných hor 2019 a dále

Největší změnou v letošním roce i následujích letech bude pravděpodobně celková změna koncepce směrem k intenzivnějšímu pěstování a doufejme zúrodňování půdy, snad i větší pestrosti.

V prvních pěti letech od koupi pozemku jsem měl horní část pozemku vyhrazenu pro postupně vznikající ovocný sad, spodní pak na záhony se zeleninou, nejprve hlavně česnek, následně i pokusy s dýněmi a brambory, střídání záhonů a zatravněných uliček.

Z praktických důvodů jsem se rozhodl k větší změně - zatravněné uličky mají svůj estetický klad, ale musím přiznat, že to je v současné podobě poněkud nepraktické.

Horní část pozemku sice vypadala také lépe zatravněná. Na druhou stranu, než vyrostou osázené stromy do velikosti, která ztíží (a třeba také ne) pěstování čehokoliv jiného, než trávy, ještě to klidně takových deset let potrvá a proč si nezkusit pohrát se zúrodněním celkového pozemku, i kdyby stromy v budoucnu pěstování neumožnily, určitě uvítají důkladně zpracovanou a prohnojenou půdu. Navíc si myslím, že nemám tak hustou výsadbu, aby se mi tam kromě stromů nic nevešlo. A kdyby to výhledově nezvládala zelenina, záložní plány mohou být třeba rybízy, protože ty snesou i velmi stinné podmínky a zároveň nejsou háklivé na aleopatii ořešáků. 

Třebas to celé bude fungovat podobně jako agrolesnické metody. :)


Takže jsem se rozhodl použít inspirovat u části zkušenějších zahradníků a vytvářet kombinaci vyvýšených záhonů a zahloubených uliček - záhony vznikají obrácením travního drnu do spod, takto jsem zakládal nové záhony každý rok, kromě toho ale přidávám další vstvu navrch takto vzniklého záhonu, tedy základní záhon je vysoký na dva travní drny položené na sebe, další výšku získávám zamulčováním povrchu kravským hnojem.

Záhony jsou široké většinou něco mezi dvěma a třemi stopami, mezi jednotlivými záhony je zahloubená ulička široká tak, aby se dalo projet s kolečkem.

Nově založené vyvýšené záhony

Tuto sezónu bych chtěl ve vyvýšených záhonech zkusmo pěstovat dýně, cukety a snad i nějaká rajčata a třeba i další zeleninu. Z minulého roku mám vyzkoušeno, že dýně, pokud mají k dispozici hnůj, dokáží prosperovat i bez zalévání, navíc budou mít více prostoru na rozrůstání. Dříve se musely spokojit se záhonem a po přelezení skončily v trávě, nyní mají šanci cestovat po celé ploše a v případě nutnosti se zachytit úponky i v zahloubených uličkách, v trávě jim to opravdu nešlo. :)

Na podzim pak na část takto vzniklých záhonů osázet česnek, pokud to umožní stav, dostatečné rozložení drnů, a na jaře další část s brambory.

Taková struktura záhonů samozřejmě umožňuje další a další pokusy - pokud by to bylo prakticky uskutečnitelné, vyplnit třeba část zahloubených uliček hnojem a zkusit pěstovat i v nich, případně jinou část uliček osadit něčím méně náročným na podmínky a nebo prostě vysét do zahloubených uliček zelené hnojení.

 Klíčové samozřejmě je, zachovat obslužnost záhonů, počítám, že odplevelování se nevyhnu tak ani tak. :)

Pokud bude vše fungovat tak, jak si to představuji, takto vzniklé záhony by měly být každým rokem úrodnější, kromě prvotního rytí už by žádná takto fyzicky náročné práce následovat neměla pouze doplňování hnoje a mulče dle potřeby, sázení, výsev.

Zahloubené uličky by měly fungovat jak na zachytávání "přebytečné" dešťové vody, tak pojímání půdy v případě eroze ze záhonů a zároveň zachytávání odplavených živin z hnoje použitého na zamlčování. Doufám, že největší díl práce na za mě nakonec odpracují žížaly. :)

  Třeba se i  těmito brutálními metodami dopracuji k "bezorebnému" hospodaření, což by bylo vynikající :) A samozřejmě
tu největší dřinu si odbýt, dokud je dostatek sil. :) 

Zatím mám představu, že zůstane i pár tisích metrů travní plochy na sekání a stále myslím na nádrž na vodu, která by se nádherně vyjímala v dolní části pozemku, prozatím jde však stále o hudbu budoucnosti. :)

Pokud to fyzicky a plošně ustojím, v blízké budoucnosti bych se rád dostal  aspoň  na 2000 m2 záhonů, ideálně 2500 - 3000 m2, aby bylo možné dostatečně uplatnit střídavé hospodaření. Teoreticky by to mělo být relativně stihnutelné během dvou let, ale jak už se mi mnohokrát ukázalo, člověk míní, život mění a jedna věc je příprava a druhá údržba. :)

Novinky z Železných hor za rok 2018 a 2019

Už je to pěkných pár let, co jsem začal hospodařit na větším (2013) a ještě více vody uplynulo od dob, kdy jsem v Železných horách pořídil první metry a začal řádit.

Důvodů byla spousta, v podstatě taková kombinace idealistických a praktických důvodů. Idealistická touha měnit v praxi něco k lepšímu, praktická snaha zajistit pro sebe a rodiče zdravější potraviny i chuť živit se něčím, co mě baví a že mě baví pěstitelské aktivity, to jsem si každý rok ověřil znovu a znovu.

Ledacos se určitě dalo udělat lépe, zpětně si říkám, že jsem se neměl tolik upínat na česnek, ale snažit se o pestřejší produkci, hlavně s ohledem na rodinné potřeby.

Nakonec se mi dařilo v tomto směru podniknout nějaké pokroky, ale všechno šlo určitě pomaleji, než mohlo.

Když shrnu své snahy o potravinovou soběstačnost a prodej přebytků - ověřil jsem si, že dokážu vypěstovat celkem solidní množství základních potravin - brambory a dýně. Obojí ideální plodiny na překlenutí zimy - skoro všechny brambory z koupené sadby i vlastních zásob jsem zasadil s pomocí mamky 1.  a 2. května. Zbývá ještě do deseti kg podle chuti a ještě zbylo nějakých 15 kg na jídlo, než bude nová sklizeň.

Takže co se týče brambor úspěch - 100% soběstačnost.

Dýně - jeden kousek Sweet Meat Oregon Homestead mi stále v klidu sedí v pokoji, tedy opět 100% soběstačnost.

Uvidíme, co vyleze z ponechaných semínek a že jich nyní mám opravdu mnoho. :)  Nevím, jestli budu čekat do další sklizně, jasné ale je, že i dýně je další plodinou, s jejíž pomocí se za vhodného uskladnění lze dočkat zimy, přitom nestačí nic více než běžná pokojová teplota.

Ostatně ani brambory nebyly skladovány v ideálních podmínkách a přesto vydržely.

Kromě toho vydržely dosud i dvě cukety Costata Romanesca - ponechané na osivo a tam se uvidí, jestli se odhodláme ke konzumaci.

Samozřejmostí je plný sklep naložené řepy, okurek a dýně, vydržela cibule i česnek, byť to druhé s obrovskými zrátami a u cibule je jasné, že letos ve velkém pěstovat nebudu - nebylo to zcela v souladu s mými plány na letošní rok.

A pokud to půjde dobře, mohl bych se letos dočkat i první větší úrody švestek, stromy už krásně kvetou pěkných pár let, bohužel to jsou zrovna odrůdy, které jsou náchylné na pilatku, ale to jsem letos pořešil na základě rad z facebooku permakultury postřikem z hořkoně obecné. Takže k broskvím, šípkům, mirabelkám a rybízu by mohlo přibýt další užitečné ovoce.
 
Trochu mě  zklamal rakytník, o jehož odolnosti jsem měl příliš optimistické přestavy, přitom jeden už mi tam dosti skomírá.

Těší mě arónie, které mají úžasnou úrodu, pokud nesklidí ptáci a přitom je to opravdu krásný keřík a pomalu začínám oceňovat zimolez kamčatský, určitě to není rostlina, kterou by bylo dobré brát jako základ, ale doplnění je to příjemné a některé odrůdy mají až překvapivě velké plody, fakticky může zastoupit borůvky bez nutnosti kyselé půdy.

Během letoška krásně nakvetly i zákrskové jabloně, jestli z toho bude aspoň pár jablek, budu rád, už by pomalu mohly, protože mišpule mi prvně zaplodily už minulý rok. :)

Budu rád a doufám, že se znásobí i úroda vlastních vlašských oříšků.

Minulý rok se bohužel ukázalo, že funkční foliovník není v ŽH úplně jednoduché udržet, sice byl skvěly na pěstování okurek a rajčat, povětrnostní podmínky na podzim s ním však udělaly krátký proces a letos to tedy prozatím nechám plavat a zkusím využít spíše jižního svahu a z toho plynoucího oslunění.

O ostatních plodinách se pokusím informovat průběžně. :)

Pro ilustraci přikládám celkový pohled na větší část mého hospodářství. :)

Jak vidíte, už to pomalu začíná fungovat jako krajinotvorný prvek, ovšem ten živý plot bude chtít ještě v mnohém vylepšit, pravda, na to jsem měl myslet již dříve, naštěstí nejsem snad tak stár, abych se nedočkal "hotové" podoby. :)

Celkový pohled na hospodářství