O houbičkách

Před časem jsem shlédl výborné video o potenciálu hub pro ochranu životního prostředí, doslova "6 způsobů, kterými houby mohou zachránit svět".

To mě inspirovalo ke dvěma věcem - objednal jsem si knížku Paula Stametse Mycelium Running a konečně se pořádně pustil do čtení jeho další publikace, kterou mám už dlouhá léta, ale jejíž přečtení jsem dříve vzdal.

Ačkoliv na profi pěstování nemám a patrně asi ani nebudu mít zázemí, přesto jde o výbornou a inspirativní četbu. Snad mě jako vášnivého houbaře motivuje na výpravu do lesa i mimo obvyklou sezónu za méně obvyklými úlovky.

Autor se věnuje houbám celoživotně a kromě obecných rad pro pěstování se podrobně věnuje i podrobným radám pro pěstování mnoha konkrétních a velice užitečných druhů. Mnohé z vyjmenovaných druhů lze pěstovat ve venkovním prostředí s pomocí naočkování koupeného substrátu, pokud si ho nedokážeme opatřit sami, což asi bude případ většiny lidí.

Mezi těmito druhy bych rád vypíchl několik, které mě  zaujaly ve větší míře:

Žampióny - právě pro jejich známost a oblíbenost - vedle kladných účinků  (enzymy brzdící aromatózu způsobující rakovinový růst) se můžeme dočíst i o negativních: obsahují hydraziny,  z nichž až 80% rakovinu naopak může způsobit. Obsah těchto látek  lze snížit pouze dlouhodobou tepelnou přípravou - až 4 hodiny.

Takže co se mě týče, mé nadšení ze žampionů poněkud opadlo, byť si nemyslím, že bych jich snědl až tak moc, aby to působilo problémy. Určitě mám i mnoho nezdravějších zvyklostí. :)


Hnojník obecný   

 Penízovka sametonohá

Líhovec moučný 

 Houževnatec jedlý

Hlíva ústřičná

Lesklokorka lesklá 

Trsnatec lupenitý

Choroš oříš

Outkovka pestrá

Korálovec ježatý

Pro zajímavost také:

Psilocybe cyanescens

Psilocybe bohemica

Část z těcho hub roste i v ČR, všechny lze za použítí vhodných postupů a dostatečného zázemí pěstovat, některé jsou v přírodě ohrožené. Zbytek je v knize. Osobně mě velice zaujal smrž obecný, tuto houbu zrovna moc dobře komerčně pěstovat nejde, o to zajímavější má chování.

Přikládám fotografii z  torza jabloně, které bylo nakonec umořeno stříhacími zásahy, snad by mělo jít právě o Outkovku pestrou. Ale 100% jistý si tedy nejsem. :)

Koho by zajímaly podrobnější a úplné informace, toho odkazuji přímo na knihu. Opravdu stojí za přečtení.

Dýně Sweet Meat Oregon Homestead

K této odrůdě jsem se dostal přes četbu Nezdolného zahradníka od Carol Deppe,
mimochodem doporučuji každému k přečtení, spousta užitečných tipů nejen pro pěstitele, ale zároveň i důkladné informace pro každého, kdo to myslí vážně s potravinovou soběstačností.

Klíčovými jsou dle autorky z tohoto hlediska dýně, kukuřice, brambory, fazole a kachny (slepice).

Nyní však zpět k dýním.

Sweet Meat Oregon Homestead se je odrůda, kterou Carol Deppe vyšlechtila na základě na základě obnovení či vylepšení původní staré oregonské dýně. Vyznačuje se dlouhou skladovatelností - snad až 10 měsíců při běžné pokojové teplotě.
 
 Ačkoliv nepatří na rozdíl od Costata Romanesca k suchovzdorným, její náročnost na vláhu je dle pozorování menší než třeba u klasického goliáše.

K výnosům - ze dvou rostlin jsem sklidil tři použitelné dýně o hmotnosti necelých 20 kg, 2 exempláře kolem 8 kg a jeden menší 4 kg, takže z tohoto hlediska nepatří k nejplodnějším, ovšem po prvním roce je určitě velice brzy soudit. Dle autorky dorůstá až přes 10 kg, uvidíme příští rok.

 Další výbornou vlastností je postupné dozrávání - v průběhu  skladování se kvalita nezhoršuje, ale zlepšuje, ještě dále sládne. Jak plyne z napsaného, vyznačuje se velkou mírou sladkosti a to mohu nyní již osobně potvrdit. Za syrova chutná jako karotka, pečená dle návodu  - rozpůlená či rozčtvrcená položená do zapékací mísy dužninou na dno - při 180 °C 1,5 - 2,5 hodiny, hodně zesládne.

Co z toho kdo udělá dále, to už záleží na osobní preferenci. My máme vyzkoušenou dýňovou polévku, v číně a poslední byla roláda. Ve všech kombinacích byla tato dýně výborná.

Velkou výhodou pro dezerty je, že se opravdu nemusí nějak extra doslazovat a jelikož s cukrem by se to přehánět nemělo, má u mě tato dýně další velké plus.

Dodávám ilustrační fotografie:

Poslední fotografie je ze včerejška, roláda v podobné podobě jako minulý týden, obohacena kokosem a čokoládovou polevou. Ovšem i původní verze byla skvělá. :)