mimochodem doporučuji každému k přečtení, spousta užitečných tipů nejen pro pěstitele, ale zároveň i důkladné informace pro každého, kdo to myslí vážně s potravinovou soběstačností.
Klíčovými jsou dle autorky z tohoto hlediska dýně, kukuřice, brambory, fazole a kachny (slepice).
Nyní však zpět k dýním.
Sweet Meat Oregon Homestead se je odrůda, kterou Carol Deppe vyšlechtila na základě na základě obnovení či vylepšení původní staré oregonské dýně. Vyznačuje se dlouhou skladovatelností - snad až 10 měsíců při běžné pokojové teplotě.
Ačkoliv nepatří na rozdíl od Costata Romanesca k suchovzdorným, její náročnost na vláhu je dle pozorování menší než třeba u klasického goliáše.
K výnosům - ze dvou rostlin jsem sklidil tři použitelné dýně o hmotnosti necelých 20 kg, 2 exempláře kolem 8 kg a jeden menší 4 kg, takže z tohoto hlediska nepatří k nejplodnějším, ovšem po prvním roce je určitě velice brzy soudit. Dle autorky dorůstá až přes 10 kg, uvidíme příští rok.
Další výbornou vlastností je postupné dozrávání - v průběhu skladování se kvalita nezhoršuje, ale zlepšuje, ještě dále sládne. Jak plyne z napsaného, vyznačuje se velkou mírou sladkosti a to mohu nyní již osobně potvrdit. Za syrova chutná jako karotka, pečená dle návodu - rozpůlená či rozčtvrcená položená do zapékací mísy dužninou na dno - při 180 °C 1,5 - 2,5 hodiny, hodně zesládne.
Co z toho kdo udělá dále, to už záleží na osobní preferenci. My máme vyzkoušenou dýňovou polévku, v číně a poslední byla roláda. Ve všech kombinacích byla tato dýně výborná.
Velkou výhodou pro dezerty je, že se opravdu nemusí nějak extra doslazovat a jelikož s cukrem by se to přehánět nemělo, má u mě tato dýně další velké plus.
Dodávám ilustrační fotografie:
Žádné komentáře:
Okomentovat