Zajímavý tip z Mycelium Running - jak jde ovlivnit přítomnost vitamínu D v houbách vystavováním slunečnímu záření při sušení a z toho plynoucí důsledky

Rozdíl úrovně vitamínu D v houbách při sušení na slunci x ve tmě.

Čerstvě sebrané šitaké (houževnatec jedlý) uvnitř pěstované uvnitř sušené – 110 IU vitamínu D na 100 gramů.

Sušené na slunci 21 400 IU vitamínu D na 100 gramů.

1 IU = 40 mcg vitamínu D

Stejná odrůda hub pěstovaná venku, ale sušené ve tmě – 1620 IU vitamínu D.

Pokud byly houby při venkovním sušení vystaveny slunci lupeny či rourkami, byla přítomnost vitamínu D mnohem vyšší, než pokud lupeny a rourky byly orientovány při sušení k zemi.

Šitaké lupeny ke slunci: 46 000 IU

lupeny k zemi: 10900 IU

Podle průzkumu Mau a kolektiv (1998) venku pěstované šitaké obsahovaly 5-7 více vitamínu D než uvnitř pěstované a šitaké pěstované blíže rovníku měly více vitamínu D, než ty pěstované severněji.

Maitaké (trsnatec lupenitý) pěstovaná uvnitř pod filtrovaným světlem a sušená za tmy vystavena slunci 6 hodin – nárůst vitamín D - 31900 IU z předchozího stavu 460 IU.

FDA Doporučená dávka je 400 IU, někteří doktoři doporučují 800 IU i více.

1 gram na slunci sušené maitake dosahuje téměř doporučené denní dávky.

Příjem vitamínu D by neměl překročit hodnotu 2000 IU za den.

Sušení na slunci po dobu delší než 2-3 dny vede ke snižování koncentrace vlivem nadbytku UV záření.

Nadbytek vitamínu D řeší organismus odbouráváním během něhož je eliminován vápník a fosfor, který správná míra vitamínu D umožnila přijmout.

Vážné předávkování vitamínem D může vést k poškození hustoty kostí vede ke snížení obsahu vápníku a fosforu.

Tedy je třeba vědět, kolik potřebujeme. „Rozdíl mezi lékem a jedem je v dávkování“.

Výtah z Mycelium Running strany 206 – 209.

Mimochodem, pokud jsem doporučoval k přečtení Growing Gourmet and Medicinal Mushrooms, musím ještě ve větší míře doporučit i Mycelium Running, na rozdíl od předchozí knihy se autor soustředí na to, jak pěstovat houby ve venkovním prostředí bez složitého laboratorního zařízení. Metod je mnoho a nevypadá to až tak náročně.

 Kromě toho je úžasné dočíst se o tom, jak univerzálně lze využít houby při čištění půd od ekologických škod, ať už jde o filtraci biologických odpadů, rozkládání toxinů a chemikálií či "těžba" těžkých kovů akumulací do plodnic atd.

O houbičkách

Před časem jsem shlédl výborné video o potenciálu hub pro ochranu životního prostředí, doslova "6 způsobů, kterými houby mohou zachránit svět".

To mě inspirovalo ke dvěma věcem - objednal jsem si knížku Paula Stametse Mycelium Running a konečně se pořádně pustil do čtení jeho další publikace, kterou mám už dlouhá léta, ale jejíž přečtení jsem dříve vzdal.

Ačkoliv na profi pěstování nemám a patrně asi ani nebudu mít zázemí, přesto jde o výbornou a inspirativní četbu. Snad mě jako vášnivého houbaře motivuje na výpravu do lesa i mimo obvyklou sezónu za méně obvyklými úlovky.

Autor se věnuje houbám celoživotně a kromě obecných rad pro pěstování se podrobně věnuje i podrobným radám pro pěstování mnoha konkrétních a velice užitečných druhů. Mnohé z vyjmenovaných druhů lze pěstovat ve venkovním prostředí s pomocí naočkování koupeného substrátu, pokud si ho nedokážeme opatřit sami, což asi bude případ většiny lidí.

Mezi těmito druhy bych rád vypíchl několik, které mě  zaujaly ve větší míře:

Žampióny - právě pro jejich známost a oblíbenost - vedle kladných účinků  (enzymy brzdící aromatózu způsobující rakovinový růst) se můžeme dočíst i o negativních: obsahují hydraziny,  z nichž až 80% rakovinu naopak může způsobit. Obsah těchto látek  lze snížit pouze dlouhodobou tepelnou přípravou - až 4 hodiny.

Takže co se mě týče, mé nadšení ze žampionů poněkud opadlo, byť si nemyslím, že bych jich snědl až tak moc, aby to působilo problémy. Určitě mám i mnoho nezdravějších zvyklostí. :)


Hnojník obecný   

 Penízovka sametonohá

Líhovec moučný 

 Houževnatec jedlý

Hlíva ústřičná

Lesklokorka lesklá 

Trsnatec lupenitý

Choroš oříš

Outkovka pestrá

Korálovec ježatý

Pro zajímavost také:

Psilocybe cyanescens

Psilocybe bohemica

Část z těcho hub roste i v ČR, všechny lze za použítí vhodných postupů a dostatečného zázemí pěstovat, některé jsou v přírodě ohrožené. Zbytek je v knize. Osobně mě velice zaujal smrž obecný, tuto houbu zrovna moc dobře komerčně pěstovat nejde, o to zajímavější má chování.

Přikládám fotografii z  torza jabloně, které bylo nakonec umořeno stříhacími zásahy, snad by mělo jít právě o Outkovku pestrou. Ale 100% jistý si tedy nejsem. :)

Koho by zajímaly podrobnější a úplné informace, toho odkazuji přímo na knihu. Opravdu stojí za přečtení.