Dýně, cukety, rajčata pěstování ve vyvýšených záhonech a hloubených uličkách

Sweet Meat předpěstovaná

 Tentokrát je to více fotografické. :) Jak jsem psal již dříve, v letošním roce jsem se rozhodl pozměnit koncepci záhonů.

Důvodů je vícero. Dosažení větší efektivity na plochu, důkladnější zúrodnění půdy, pokus o lepší zadržování půdy a navýšení plochy použitelné k pěstování zeleniny aspoň na 2500 m2 záhonů, což by mělo dle mých propočtů teoreticky dostačovat k tomu, aby zahrada kromě každodenních radostí z postupného růstu, spousty zábavy z pozorování, zvyšování potravinové soběstačnosti a vytváření prostoru pro druhovou diverzitu umožňovala v kombinaci s postupně rostoucím sadem i finanční přilepšení v takové míře, která by dovolila obejít se bez příjmů z dalších zdrojů, případně nutnost takových příjmů minimalizovat či dovolit si vykonávat jen takové činnosti, ke kterým budu mít vztah.

Semenáč horší kvality

 První série pokusných záhonů dopadla docela slušně. Jedna se o cca 250 - 375 m2 záhonů, jsou to všechno hrubé odhady, chutí k přesnému zaměřování jsem nikdy příliš neoplýval. Dá se říci, že 250 m2 mohou být čisté záhony a 125 m2 uličky, přičemž ulička v tomto případě je a není hluché místo. Pro pěstování klasické řádkové zeleniny je využitelná obtížně, ale pro dýně s ohledem na absenci travního drnu je taková plocha bez problému využitelná k zapuštění kořenů či jinému využití. :)

Semenáč vyšší kvality :)

 V letošním roce zde pěstuji dýně, rajčata a cukety. Rajčata z kupovaných semínek, cukety a dýně převážně z vlastních zdrojů a částečně z kupovaných semínek. Jelikož jsem zastánce pěstování v extrémních podmínkách, v podstatě se u mě ideálně kloubí lenost a snaha získat rostlinstvo odolné nepřízni počasí, věnuji rostlinám minimum péče. Takže ačkoliv o dýních v klasických zahrádkářských poradnách slyšíme, jak jsou extrémně náročné na vodu a měly by se zalévat, já na to kašlu a nechám je, ať si poradí s tím, co dostanou od matičky přírody. :) Stejně postupuji i u rajčat.

Indigo Blueberries

Jediné, co jsem ochoten podstoupit, je (občasné) odplevelení, ale letos se ani tomu mnoho nevěnuji, a pak sklizeň toho, co pro mě příroda nachystala. :) Jistě, letos jsem hodně pobíhal u mandelinek na bramborách, ale to je trochu jiný příběh. :) Za klíčové  považuji hlavně to zúrodňování půdy, je-li k dispozici dostatek organické hmoty, jsem přesvědčen, že zálivka není nutností. Samozřejmě se dá předpokládat, že s dostatkem vody by výnosy byly znatelně vyšší, ale jelikož na pozemku nemám žádný trvalý vodní zdroj a i kdybych měl, stejně není reálně uvažovat o pobíhání s konví u větších ploch, je lépe naučit rostliny vystačist s málem.

Ještě doplňuji, že použité odrůdy dýní a cuket jsou Sweet Meat Oregon Homestead, Costata Romanesca, Sweet Dumpling, Hokkaido. Sweet Meat Oregon Homestead se s nepříznivými podmínkami vyrovnává velice solidně, Hokkaido dosti mizerně a Sweet Dumpling taktéž - možná tam bude pár exemplářů s pár kousky dýní, ale moc zatím nepřesvědčily.

Costata Romanesca

Abych to tedy shrnul, dýně, cukety i rajčat zvládají bez mimořádných dávek vody. Rajčata jsou, jak se dalo čekat, chuťově znamenitá  a teď si jen počkám, až začne dozrávat poslední pokusná odrůda, vedle Stupického polního, Latah a Siberian, již vyzkoušená v minulých letech, i Indigo Blueberries, která mě zaujala pozitivní recenzí, od zákazníka barvou a vysokým obsahem antyokanů (barva :) ),

Pohled na větší část dýňoviště

P.S. Bude-li to nutné, zasáhnu i proti mandelinkám, už jsem zpozoroval první mrchu na rajčeti, holt brambory to mají za sebou, ale mandelinky by rády žraly dále. Asi nepřekvapí, že jsem na ně narazil zrovna na Stupickém, které se listovím velice podobá bramborám.

Letošní pěstování a prozatímní výsledky I (mimo česnek a stromy)

Česnek je skvělá plodina, ale když chci uvažovat kromě prodeje i o zvyšování potravinové soběstačnosti, je jasné, že s jedním druhem zeleniny a s ovocnými stromky, které postupně vysazuji a tím pádem zdaleka ještě řádně neplodí, prostě nevystačím, nehledě na každoroční výkyvy v počasí.

Co jsem teda letos zkusil?

 Poprvé trošku seriózněji rajčata a i přes počáteční úlety s předpěstováním plodí.

Musím pochválit odrůdu Latah od Marka Kvapila, která i přes pozdní květnové předpěstování nyní v srpnu v pohodě plodí a dozrávají. Podobně úspěšné bylo i Stupické rané.

Co se chuti týče  - vyzkoušel jsem "černé" odrůdy Black Cherry a Black Krim, mohu jen doporučit. Ovšem jsou citlivější na déšť, takže ideální pěstovat s nějakou formou ochrany, buď ve skleníku nebo s přístřeškem.

Největším prozatímním objevem byla cuketa Costata Romanesca, opět získaná přes Marka Kvapila, brzká plodnot, výborné plody uchovávající svou chuť i při velikostech, které klasické zelené i žluté cukety mohou jen závidět. Kousky o velikosti 2 kg jsou v kuchyni perfektně využitelné a semínka nejsou stále tak velké, aby při jídle obtěžovaly.

Další obrovskou výhodou cuket Costata Romanesca je jejich suchovzdornost. Letošek sice nebyl naštěstí dobrým měsícem pro testování odolnosti vůči suchu, ale rozdíl oproti dýním byl značný.

Zatímco všechny pěstované dýně, i když některé vypadají odolněji,  při pařáku a delším období sucha svěšují listy, s cuketami to ani nehne. :)

Co se plodnosti týče - od 6.7. 2017 do 6.8.2017 jsem sklidil ze 4 cuket cca 38 kg plodů. Tedy 9,5 kg z jedné rostliny.

Oproti tomu u obyčejné žluté cukety ve třech exemplářích za stejné období 20 kg - tedy 6,7 kg z jedné rostliny. Třetinový rozdíl ve prospěch Costaty Romanesco mluví sám za sebe. :)

Je pravda, že tato cuketa má tendenci vyrážet na cesty do okolí, zatímco žlutá se drží svého místa, ale místo naštěstí není něco, co bych musel řešit. :)

Již nějaký čas pěstujeme vedle česneku také cibuli - sklizená už je dávno, ale zvážená zatím nikoliv. Poměrně velkou čáru přes rozpočet udělalo letošní krupobití, nať byla hodně poškozená a sklízeli jsme už v červenci - někdy po česneku.

Letos jsem si prvním rokem zkusil také řepu a to rovnou více odrůd - čerenou cylindru a žlutou nebarvící vatiantu. Šlo o pár záhonků a tak jsem příliš neřešil výnosy, nicméně řepy pro vlastní spotřebu bylo dost.

Zkusmo byly i nějaké kedlubny - purpurové barvy - chuťově skvělé, byť menší.

Příliš mi nevyšlo pěstování hrášku - sice jsem si pochutnal, ale vynos sotva v úrovni toho, co jsem sázel do země a to nepočítám záhon, který jsem omylem zryl a kde později skončily dýně.

Velká bída byly i ředkvičky, v podstatě mi to všechno vyhnalo do květu aniž by byly použitelné kořeny. :)

Dýně - dýním se letos daří nadmíru - vytvořily si v místech záhonů vlastní džungli a rozlézají se bezohledně do okolí. :)

Máme tři odrůdy - klasika goliáš na kompoty. Sweet Meat Oregon Homestead přes Marka Kvapila a stejně jako cukety Costata Romanesca vyzkoušné na základě knihy Nezdolný zahradník, mimochodem doporučuji je koupi každému, kdo uvažuje o aspoň částečném samozásobitelství, ale i nejen těm, informací je dost k různým tématům,  už jen záleží na každém, jak se s tím popere. :)

A samozřejmě nesmím zapomenout na chilli papričky, na které mě nalákal kolega z práce. Nejsem žádný fajnšmerk, takže vystačíms klasikou - jalapenos a habanero. Zvláštěu habaněrek jsem si byl dost nejistý, jestli z toho něco bude, ale teď už vidím, že je to o trpělivosti. :) Plodí všechno a papriček bude více než dost. :)  Aspoň jalapeňosek určitě, habaněrek asi méně, na druhou stranu, s ohledem na jejich pálivost to asi ničemu neškodí. :)