Zobrazují se příspěvky se štítkemSweet Meat Oregon Homestead. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemSweet Meat Oregon Homestead. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. května 2020

O měsíc později

Jelikož se letos nepotřebuji zabývat tvorbou nových záhonů, možná na podzim a nebo také až příští rok, nasadil jsem na většinovou výsadbu brambor i s ohledem na budoucí česnekové porosty pomalejší přerývání/dvojité rytí místo rychlé výsadby pomocí grelinette. Do jaké míry se to vyplatí, to si budu muset pár měsíců počkat.

Musím uznat, že ve větším měřítku jsou takovéto metody jen pro nejzanícenější zahrádkáře, navíc ještě z podskupiny těch, co nepovažují rytí za sprosté slovo.

Jistě by bylo ideální, kdyby stačilo zapíchnout brambor do půdy a posléze počkat na dobu sklizně, leč v takovém stavu půdu zdaleka nemám a na pokusy s pěstováním v mulči zase postrádám dostatek mulče, nezbývá tedy než rýt a grelinettovat, přičemž grelinette má svá jasná omezení - musí být už aspoň částečně zpracovaná půda.

Se sázením brambor pomocí této pomalé metody jsem začal 12. dubna a skončil 15. května., dohromady cca 130 kg brambor, v letošním roce bylo mé maximum touto metodou asi 12 kg za den. Šlo by i více, na druhou stranu jsem nebyl pod takovým tlakem, aby mě to vybičovalo k maximálním výkonům.

17 - 18. 5. jsem dosadil pomocí grelinette spolu s mamkou dalších cca 31 kg brambor.

20 kg 17. května a zbytek o den později, rychlost výrazně vyšší. U dvojitého rytí bylo dle velikosti brambor tempo někde mezi 1,5 - 2,5 kg/ hodinu. S grelinette pak cca 10 kg za hodinu a to v poměrně nevhodné hroudovité půdě. V dobře zpracovaném záhonu by to jistě bylo ještě rychlejší.

Poměrně dlouho jsem čekal, než si brambory poradí s mnou vytvořenými vyvýšenými záhony, až jsem měl obavy, jestli jsem neměl s ohledem na to, co zvládnou brambory prorazit, příliš optimistická očekávání, ale nakonec jsem se dočkal a 18. května zpozoroval prnví lístky.

Kupodivu odrůda Adéla předběhla v růstu velmi rané, které jsem dostal od kolegyně z práce.

Dýně z přímého výsevu se stále ještě nechtějí klubat na svět, pár předpěstovaných kousků si nějak poradilo s jedním krizovým dnem kolem 0, o víkendu budu přesazovat.

Cibule jede, daří se i darované rebarboře.

Česnek vypadá dobře, nyní mě čeká spousta práce kolem odplevelování, odhlávkování a čištění uliček, to si však možná zaslouží samostatný příspěvek.  

Z ovoce aktuálně dozrává zimolez, brzy snad budou i jahody a nadmíru mě potešilo, že nepřišly žádné vážnější mrazy a tak bych mohl okusit, nepředběhnou-li mě ptáci, první plody moruší.

Osypané jsou  i slivoně, ale tak tomu bývá už posledních několik let a pilatka mívá většinou až na pár kousků poslední slovo, uvidíme, jestli jsem letošní postřik provedl úspěšněji, než minulého roku a nebo jestli bude švestek tolik, že prostě něco i nechají pro domácnost.

Tento rok nádherně rozkvetly i mnohé jabloně na vzrůstné podnoži, úspěšnost opylování vypadá solidně, tedy by mohla být sklizeň o stovky ne-li tísice procent větší, než v uplynulé sezóně. S ohledem na to, že minulý rok jsem sklidil první kousek, by to nemusel být až takový problém.

U broskvoní se čím dál více rýsuje, že nejvhodnější odrůdou do mých podmínek je opravdu Semenáč z předhoří/Kernechter vom Gebirge, ze čtyř zkoušených má v letošním roce nějaké plody i Amsdenova, Benedicte a Primisima Delbard stávkují.

Solidně vypadá i granátový jeřáb a uvidíme, jestli od od květů do plodů dopracuje některá z kdouloní.

S ohledem na radikální řez bude pravděpodobně výrazně méně vína,  co se dá dělat.

 
Zdá se, že po roční přestávce budou letos i ořechy a dokonce by poprvé po letech mohly dozrát i fíky. Snad prvním rokem neobráží vůbec z kořenů, ale pokračují v růstu loňských větví.

A to vynechávám některé stálice jako rybízy, zimolezy, aronie, bez.

Letošní rok bude napínavý a je nač se těšit. :)


Z 22.5. 2020





neděle 22. září 2019

Dýňová sezóna 2019

Letošní rok byl z hlediska srážek výrazně příznivější než loňský, ačkoliv i tak jsme se neobešli v Železných horách bez delšího období sucha.

Po relativně úspěšném pokusu z loňska jsem se i letos rozhodl pokračovat v pěstování dýní a cuket bez zálivky a z větší části přímým výsevem.

Rozdíl oproti loňsku byl ve výrazné změně umístění záhonů - přesunuto do horní části pozemku nejvíce vystavené celodennímu svitu a tak to zůstane, dokud nepovyrostou vysazené stromy a v tom, že jsem dýně vyséval či přesazoval do prosté hlíny mulčované hnojem, zatímco většina záhonů používaných dříve měla za sebou aspoň  jednu sezónu rytí, pravda je, že mulčování hnojem jsem využil už v loňském roce s úspěchem.

Kromě srážek došlo na pár dalších rozdílů i podobností.

1) Na rozdíl od sezóny 2018 přišly květnové mrazíky, to neublížilo zasetým semínkům, ale zlikvidovalo první várku předpěstovaných rostlin. Zajímavostí bylo, že mráz nepopálil rostliny stejnoměrně - více v záhonu utopené exempláře vypadaly, že by to mohly i dát, nakonec se tak nestalo, ale příští rok to hodlám využít v ranějším předpěstování rostlin. Protože dýně mají před začátkem plazivosti několikatýdenní proluku, kdy se věnují aklimatizaci v místě a řádnému budování a uchycení kořenového systému, lze je za těchto okolností snáze uchránit, nepřijdou-li mrazy extrémní.

2) Stejně jako minulý rok, i letos přišly první přízemní mrazíky brzo, sice jsem si to neevidoval, nicméně mám pocit, že to bylo někdy po polovině září, letos 20.9., momentálně je tepleší období. Trošku odbočím od dýní - zajímostí je, že rajčata se s mrazy, zdá se, popasovala a dále se zelenají.

Nedá se říci, že by dýně pomrzly komplet, ale plody jsou lehce chycené a tak jsem je pro jistotu v naprosté většině sklidil.

3) Letos jsem se prvním rokem pokusil využít ve velkém uchovaných semínek - dopadlo to dobře. Za odrůdovou čistotu neručím, ale většina vypěstovaných exemplářů vypadá jako Sweet Meat Oregon Homestead (dále SMOH), i když je tam pár kousků vypadajících jako kříženci. Ujímavost u přímého výsevu dopadla nad očekávání a já neměl ve větším měřítku to srdce provést přírodní selekci a tak se mi tam místy utlačovaly dvě rostlinky na jednom místě, určitě to vedlo k nižším výnosům, s ohledem na velikost osazené plochy jsem to nehrotil.

Když uvážím dýňové záhony, lze rozlišit zdánlivě jednolitou plochu na tři pasáže.

Nejhůře dopadla horní třetina, kde jsem zkoušel vysazovat Hokkaida, Sweet Dumpling, ale i SMOH, místy se neujalo nic, místy vyrostly keříky ve formě mrzáčků plodivých jen minimálně.

Od prostřední části až k poslední třetině byla situace lepší, i ze semenáčků vyrůstaly dýně solidní velikosti - lepší kousky přes dva kg, největší skoro 4 kg.

Průměrná váha všech sebraných kousků pěstovaných ze semínek nehledě k umístění byla "úžasných" 1,25 kg za kus. :) Přičemž plodivost keříčků byla 1 použitelná dýně na keř, 

U posledních 10 keříčků byly předpěstované SMOH z letos kupovaných semínek o průměrné váze 3,23 kg, což se jeví jako dosti zásadní rozdíl.

Bohužel nic není tak jednoduché, jak by mohlo vypadat. V loňském roce byla těsně největší dýně z přímého výsevu, proč to dopadlo letos tak odlišně? Může s tím mít mnohé do činnění více faktorů.

1) Nehostinnější umístnění dýňoviště.

2) Nerovnoměrná kvalita hnoje - zaslouží si podrobnosti. Zatímco v minulém roce dostaly úspěšné dýně opravdu velkou dávku hnojivého mulče, v letošním bych mohl rozdělit záhony do dvou kategorií - první polovina byly záhony s převahou hnoje slamnatého, v druhé polovině jsem se dostával k jádru a tak ubývalo slámy, hnůj ve spodní části byl hutnější a tedy i úživnější.

3) Teoreticky by se mohlo stát i to, že živiny z horná části záhonů v nějaké mířy odtékaly do spodní, zvláště v době, kdy byly v květnu trvalejší deště, to je ovšem jen spekulace.

Kromě dýní jsem i letos nakonec pěstoval cukety, taktéž Costata Romanesca - předpěstované. Nesnažil jsem se honit plodnost, protože máme nadvýrobu a odbyt jsem letos příliš neřešil. Nicméně cukety i letos plodily spolehlivě a dorůstaly, kam jsem je nechal dorůst.

Vzkoušel jsem také vrátit se k Hokkaidům, letos se úspěch u Hokkaid nedostavil, něco málo vyrostlo, ovšem velikosti přerostlého tenisového míčku a teď už to asi nedoženeme.

Lépe dopadla odrůda Sweet Dumpling, kterou jsem ovšem také předpěstovával.  Ze dvou či tří keříčků, které se ujali, urodilo se asi 2,7 kg, jestli ještě něco doroste, to se uvidí, ale přízemní mrazíky ukázaly, zač je toho loket, takže moc života už nečekám.

Jaké bylo celkové skóre?

134,38 kg SMOH*
51,8 kg cuket Costata Romanesca,
3,1 kg Sweet Dumpling - ačkoliv nepatří zrovna k dýním špičkových velikostí, jsou tak roztomilé, že je zkusím pěstovat i v budoucnu, pokud nám budou chutnat.
0,56 Hokkaido - opravdu bída.

Blížíme se k závěru, takže se nabízí, jaký to mělo letos celé smysl. Ověřil jsem si, že pokud má člověk dost plochy a nedostatek snadno dostupné vody, lze rezignovat na vysoké výnosy a i tak sklidit dostatek dýní. Bylo by jich ještě o něco více, kdybych poctivě vysel dýně na všechny dostupné záhony, takových  5 - 6 záhonů jsem častečně doplnil cuketami, částečně nechal napospas předpěstovaným dýním s řídkým rozestupem bez zahuštění a část samozřejmě utrpěla neprovedením přírodní selekce.

Všechno funguje i v mizerně úživné půdě sestavené ze záhonů založených na základě dvou na sebe položených drnů a zamulčovaných hnojem. dovolím si předpokládat, že v dalších letech, jak bude probíhat postupné zlepšování struktury půdy pro zahradní plodiny, měly by si dýně i další rostliny za zlepšujících podmínek poradit lépe, samozřejmě, dokud nezačnou do situace výrazně zasahovat rostoucí ovocné stromy.

Pokud srovnám časovou náročnost pěstování dýní a cuket za podmínek ruční a nožní práce třeba s brambory, dýně s cuketami vychází mnohem lépe, i když výnosy  na plochu jsou o něco nižší.

Pravdou je, že brambory jsou výživnější, ale to už je zase trochu jiné téma. 
Předpěstované SMOH (bez jednoho exempláře)

přímý výsev SMOH

přímý výsev SMOH, zbytek cuket Costata Romanesca a dýně Sweet Dumpling
Aktualizace z 23.9.2019 - po obhlédnutí porostů jsem zjistil, že cukety to zatím ještě nevzdávají a i přes první údery mrazů chtějí žít dále, uvidíme, kolik se ještě podaří sklidit.  Navíc ke sklizení zbývá ještě pár dýní z jiného záhonu, takže to trošku naroste.

Aktualizace 24.9.2019 - sklizeno přes dalších 10 kg dýní, včetně dvou mini hokkaido, těm se letos opravdu nedařilo. :)  Doplněna celková váha dýní po dnešním dni do předchozí statistiky. Cukety budu doplňovat průběžně, pokud nezapomenu.


*Pravda je taková, že jsem úplně zapomněl ještě na jeden záhon, kde jsem prováděl přímý výsev za účelem pozdějšího přezasení, přesadil jsem jen část a zbytek ponechal na pospas - tento záhon byl v minulosti už obhospodařován a přes použití pouhého travního mulče tam něco narostlo, snad zítra vzpomenu a ověřím aktuální stav a v případě nutnosti sklidím - viz výše.

Zbytek dýní - sklizeno 24.9.2019, oranžová jsou jediná hokkaida, která se "zadařila".





čtvrtek 15. srpna 2019

Dýně, cukety, rajčata pěstování ve vyvýšených záhonech a hloubených uličkách

Sweet Meat předpěstovaná
 Tentokrát je to více fotografické. :) Jak jsem psal již dříve, v letošním roce jsem se rozhodl pozměnit koncepci záhonů.

Důvodů je vícero. Dosažení větší efektivity na plochu, důkladnější zúrodnění půdy, pokus o lepší zadržování půdy a navýšení plochy použitelné k pěstování zeleniny aspoň na 2500 m2 záhonů, což by mělo dle mých propočtů teoreticky dostačovat k tomu, aby zahrada kromě každodenních radostí z postupného růstu, spousty zábavy z pozorování, zvyšování potravinové soběstačnosti a vytváření prostoru pro druhovou diverzitu umožňovala v kombinaci s postupně rostoucím sadem i finanční přilepšení v takové míře, která by dovolila obejít se bez příjmů z dalších zdrojů, případně nutnost takových příjmů minimalizovat či dovolit si vykonávat jen takové činnosti, ke kterým budu mít vztah.
Semenáč horší kvality
 První série pokusných záhonů dopadla docela slušně. Jedna se o cca 250 - 375 m2 záhonů, jsou to všechno hrubé odhady, chutí k přesnému zaměřování jsem nikdy příliš neoplýval. Dá se říci, že 250 m2 mohou být čisté záhony a 125 m2 uličky, přičemž ulička v tomto případě je a není hluché místo. Pro pěstování klasické řádkové zeleniny je využitelná obtížně, ale pro dýně s ohledem na absenci travního drnu je taková plocha bez problému využitelná k zapuštění kořenů či jinému využití. :)
Semenáč vyšší kvality :)
 V letošním roce zde pěstuji dýně, rajčata a cukety. Rajčata z kupovaných semínek, cukety a dýně převážně z vlastních zdrojů a částečně z kupovaných semínek. Jelikož jsem zastánce pěstování v extrémních podmínkách, v podstatě se u mě ideálně kloubí lenost a snaha získat rostlinstvo odolné nepřízni počasí, věnuji rostlinám minimum péče. Takže ačkoliv o dýních v klasických zahrádkářských poradnách slyšíme, jak jsou extrémně náročné na vodu a měly by se zalévat, já na to kašlu a nechám je, ať si poradí s tím, co dostanou od matičky přírody. :) Stejně postupuji i u rajčat.
Indigo Blueberries

Jediné, co jsem ochoten podstoupit, je (občasné) odplevelení, ale letos se ani tomu mnoho nevěnuji, a pak sklizeň toho, co pro mě příroda nachystala. :) Jistě, letos jsem hodně pobíhal u mandelinek na bramborách, ale to je trochu jiný příběh. :) Za klíčové  považuji hlavně to zúrodňování půdy, je-li k dispozici dostatek organické hmoty, jsem přesvědčen, že zálivka není nutností. Samozřejmě se dá předpokládat, že s dostatkem vody by výnosy byly znatelně vyšší, ale jelikož na pozemku nemám žádný trvalý vodní zdroj a i kdybych měl, stejně není reálně uvažovat o pobíhání s konví u větších ploch, je lépe naučit rostliny vystačist s málem.

Ještě doplňuji, že použité odrůdy dýní a cuket jsou Sweet Meat Oregon Homestead, Costata Romanesca, Sweet Dumpling, Hokkaido. Sweet Meat Oregon Homestead se s nepříznivými podmínkami vyrovnává velice solidně, Hokkaido dosti mizerně a Sweet Dumpling taktéž - možná tam bude pár exemplářů s pár kousky dýní, ale moc zatím nepřesvědčily.


Costata Romanesca
Abych to tedy shrnul, dýně, cukety i rajčat zvládají bez mimořádných dávek vody. Rajčata jsou, jak se dalo čekat, chuťově znamenitá  a teď si jen počkám, až začne dozrávat poslední pokusná odrůda, vedle Stupického polního, Latah a Siberian, již vyzkoušená v minulých letech, i Indigo Blueberries, která mě zaujala pozitivní recenzí, od zákazníka barvou a vysokým obsahem antyokanů (barva :) ),
Pohled na větší část dýňoviště

P.S. Bude-li to nutné, zasáhnu i proti mandelinkám, už jsem zpozoroval první mrchu na rajčeti, holt brambory to mají za sebou, ale mandelinky by rády žraly dále. Asi nepřekvapí, že jsem na ně narazil zrovna na Stupickém, které se listovím velice podobá bramborám.

čtvrtek 17. května 2018

Dýňový experiment :)

Všichni přední odborníci na pěstování dýní neustále doporučují, že nejlépe pěstovat pomocí přímého výsevu.

Jenže když semínka nejsou zrovna nejlevnější, člověku se do toho moc nechce.

Nicméně letos jsem se rozhodl obětovat dvě balení semínek a vyzkoušet, co to udělá.

Po zkušenostech z loňského roku, kdy to dopadlo katastrofálně, a nezvešlo mi prakticky nic, jsem tedy letos vyzkoušel přímý výsev znovu, ovšem vlivem lepší

ch podmínek upravenou metodou.

Použil jsem notně odleželý hnůj, prakticky již rozložený do formy kompostu, mimo to i důkladně prosetý, a vyrobil pro semínka důkladné lůžko z této zeminy. Jedno kolečko takto zpracované zeminy mi vyšlo materiálově přibližně na tři až čtyři semínka dýně.

Až na jedno či dvě prolití a ještě ne u všech semínek, jsem se o klíčení vůbec nestaral, a nechal to přírodě, z 33 takto vysetých se ujalo zatím cca 23, jedna cuketa, zbytek dýně.

Bohužel už došlo na útok slimáčí armády, zcela zničené zatím snad není nic, ale některé semenáčky již mají notně na kahánku.

Dnes jsem provedl ochranná opatření, uvidíme, jestli to zafunguje.

Poučení do budoucna - asi to chce risknout možnost mrazů a dýně vysévat co nejdříve - v případě nutnosti zamulčovat. Jde o to, aby semenáčky slimákům přerostly přes hlavu. Později sice mohou vyžírat květy, ale to už by snad nemělo být až tak akutní, jako když hrozí sežrání celé rostlinky a i na to hlídání to není tak časově náročné - snad. :)
Záhon s dýněmi - vyseto 5.5.2018, fotografie z dnešního dne.

Záhon s dýněmi - vyseto 5.5.2018, fotografie z dnešního dne.

Dýně a cukety, které jsem předpěstoval v poměrně velkých
třílitrových květináčích a přesadil až na výjimky do pár dní po vzejití už nabírají na tempu a mohly by tedy náporu slimáků uniknout i bez dalších opatření. Uvidíme!


Na závěr ještě fotografie náhodného semenáče - semínko, které nějakou záhadou přežilo v půdě bez vyklíčení po celou minulou sezónu bez vyklíčení a nechalo si probuzení až na letošní rok. ;) Druhá fotka zachycuje jeden z předpěstovaných exemplářů. Bude zajímavé sledovat, jestli ze semínka vypěstované přímo v půdě předeženou předpěstované exempláře.


17.5.2018 - jeden z předpěstoavných exemplářů
17.5.2018 - přeživší z loňska, vyklíčilo samo a nijak se mu nevěnuji! :) Kdo ví, co to bude, až to bude. :)