Bylo mnoho důvodů, proč jsem se před lety pustil do zahradničení tak, jak se stalo. Jedním z těch, o kterých pojednává tento příspěvek je, že mě od doby, kdy jsem narazil na permakulturu, soběstačnost a spřízněná témata zajímalo, jak co nejméně finančně náročným způsobem dosáhnout udržitelného hospodaření, ideálně nad rámec udržitelnosti a tak, aby to bylo dostupné pro co nejvíce lidí.
Je jasné, že klíčové je sehnat pozemek. Ale co dále? Zajímavý návod nabízí kniha J.M. Fortier v knize
Market Gardener.
Ačkoliv je tam spousta užitečných podrobností, tipů a informací, aspoň na naše poměry to není zrovna nízkonákladový start. Autor vyčísluje náklady na pořízení všeho potřebného na 39 000 CD.
I když jde o ekologické pěstitelství, na můj vkus je tam stále velké množství technik, které mi v současné fázi hospodaření tak docela nesedí. Ovšem autor mě přesvědčil k pořízení grelinette a za to mu vedle mnoha dalšího patří mé díky. A dík patří také kolegovi zahradníkovi, který mě na tuto knihu upozornil. Je to jedna z těch, co jsem pořizoval relativně nedávno a rozhodně to stálo za to.
Během prvních sezón mých zahradnických let mě uhranula tato
kniha Johna Jeavonse.
Po jejím přečtení jsem se stal nadšeným napodobitelem, ale také zjednodušitelem Jeavonsových metod. :) Koho by zajímaly podrobnosti, přikládám
odkaz na jeden z prvních příspěvků.
Autor tvrdí, že potravinové soběstačnosti pro jednoho člověka lze dosáhnout na přibližně 400 m2 - při veganské dietě. Vegan nejsem, ale číslo mě přirozeně zaujalo. Tak jsem se pustil do výstavby záhonů vycházejících z Jeavonsových metod - co jsem dělal od počátku jinak, místo startovací dávky hnojiv v podobě různých výživných mouček, jsem se od prvních let soustředil na to získat dostatek živin pomocí hnoje, v mém případě převážně od krav.
Myslím, že jsem v případě česneku, což je plodina, kterou testuji nejdéle, dosahoval celkem slušných výsledků, ale od astronomických čísel dosahovaných v tabulkách J.J. jsem byl vždy na míle daleko, v podstatě se mi v lepším případě dařilo držet výnosy u osvědčených odrůd osvědčené velikosti stroužků a cibulí na lepším standardu - něco kolem 1 až 1,5 kg z m2.
V případě brambor, další testované plodiny, byly výsledky o něco lepší, i když vlastně opět odpovídající lepší variantě, které dosahují běžní pěstitelé, něco kolem 4,5 kg z m2.
Při výstavbě záhonů jsem vždy bojoval s časem - takto pracnými metodami opravdu lze za sezónu připravit stovky metrů čtverečních, ale nedovedu si příliš představit, jak přidělávat každý rok další stovky a stovky a zároveň udržovat stávající velikost obdělaných záhonů, zvláště pokud člověk má i jiné aktivity mimo zahradničení.
Řešením se do jisté míry zdá být
grelinette či široké rycí vidle, pomocí tohoto nástroje lze kypřením obdělávat ve srovnání s běžnými ručními rycími nástroji poměrně rozsáhlé plochy záhonů. Navíc je tento nástroj v jílovité půdě docela dobře použitelný pro urychlení výsadby brambor.
Je i šetrnější k půdě - na rozdíl od rytí nedochází k promísení půdního profilu. Dlouholeté testování grelinettování záhonů mě ovšem teprve čeká.
Nicméně zpět k základům. Jak jsem již psal, původní metoda byla příliš pracná pro udržování, za léta, co zahradničím, jsem vlastně přišel o nějakých 100 m2 záhonů, které budu muset obnovit, protože původní jsem neuhlídal při práci na dalších a prostě mi to zarostlo.
Jelikož jsem se v letošním roce konečně rozhodl konečně zkusit, co lze stihnout, když se zahradě věnuji na plný úvazek a v případě zakládání na louce to jinak než bez rýče ani nejde, pominu-li vrstvením obrovským množstvím sena, což v dnešní době není úplně snadné a už vůbec ne levné sehnat, vrátil jsem se opět k časově náročným metodám, tentokrát variace na
Charlese Dowdinga* - za ideálních okolností by tato metoda měla vést k odstranění nutnosti rytí, s výjimkou let, kdy je třeba vyrývat kořenovou zeleninu a brambory, nicméně obracení travního drnu je nutnost, kterou ve větším měřítku v počátku nejspíše nejde obejít.
Od počátku dubna jsem začal přeměňovat louku ve větší a větší míře na záhony. Metoda funguje tak, že zryji louku, obrátím drn a tam, kde by dříve byla travnatá ulička mezi záhony, vyryju uličku do hloubky jednoho rýče, fakticky většinou o dost méně a získanou půdu navrstvím na vzniklý záhon, vznikají tak vyvýšené záhony se zahloubenými uličkami, to celé je ideálně zamulčováno, pokud je, hnojem, který by měl pouštět živiny dále do záhonu a nebo ve větších plochách senem, které slouží aspoň jako částečná ochrana před povětrnostními podmínkami. V současnosti jsem na tyto plochy vysel zelené hnojení a jsem zvědav, jestli se semínka chytnou v dostatečné míře, aby rostliny vytvořily souvislé porosty.
Letošní rok je první, kdy se mi pravděpodobně podaří dosáhnout z hlediska výstavby záhonů více, než jsem si předsevzal. Máme počátek září a od počátku dubna se mi podařilo popsanou metodou zrýt přibližně 1250 m2, s plochou záhonů je to složitější, bude to výrazně méně, na druhou stranu uličky nejsou na rozdíl od zatravněných hluchým místem. Pro plazivé rostliny je využitelná celá plocha, pro většinu ostatních jen plocha bez uliček, což by mohlo být rozdíl 40%.
Kolik to zabralo času? 1 hodina záhonů vystavěných touto metodou vydala na přibližně 3 - 3,5 m2 dle aktuálního stavu půdy. S ohledem na nutné množství nešlo čekat jen na vhodné podmínky, takže jsem pracoval za každého počasí s výjimkou deště a největších veder, samozřejmě v době sklizně, sázení rajčat, dýní a odplevelování česneku šlo i rytí trochu do pozadí.
Dá se říci, že největší porci se podařilo zvládnout od konce července do konce srpna - přes 500 m2. Ačkoliv jsem to neměl v plánu, nakonec mi to nedalo a některé dny jsem se pohyboval kolem 20 m2 za den. Bylo to možná až zbytečně mnoho, nicméně můj problém je, že nerad odcházím od rozdělaného a jelikož jsem si zvolil délku záhonů na cca 15 m2, chtěl jsem mít za jeden den plochu odpovídající jednomu záhonu.
Je to poměrně náročné na ruce, takže jsem rád, že si takovou práci odbývám v době, kdy mám ještě dostatek sil a během srpna jsem až na pár dní volna opravdu nedělal nic jiného, takže celosezónně takové tempo příliš udržet nejde. Určitě ne z jara, kdy je nejvíce práce kolem zakládání porostů.
 |
| Celkový pohled na horní část pozemku. |
Uvidíme, co se stihne za září, říjen a listopad, očekávání jsou nevelká, protože mě čeká práce na další česnekové sezóně, ale nějakou tu stovku určitě přidám. Při 20 pracovních dnech a přidávání jen 10 m2 za den by se dalo za letošek přidat ještě cca 600 m2, tedy celková plocha kolem 1800 m2 zrytých. A také už nikam nespěchám.
Další z autorů, jejichž názory respektuji,
Carol Deppe**, tvrdí, že se jí daří pomocí ručních nástrojů udržovat kolem 2000 m2, přesně si to nyní nevybavím, nemám ambice Carol Deppe příliš překonávat, už s ohledem na to, že chci zachovat i zatravněné plochy a ač se to nezdá a zezačátku to vypadalo opravdu nepředstavitelně, místa pro záhony je omezené množství.
Takže co nestihnu letos, to si v klidu dokončím v příští sezóně a pak už jen nezbývá čekat, jestli a jak to celé půjde udržovat dle plánů. Pokud se dostanu na 2500 m2, budu v podstatě spokojen a s ohledem na celkovou rozlohu pozemku vidím strop někde kolem 3000 m2.
Když to dobře dopadne, obrovskou časovou investici do začátku by měla vykoupit snižující se nákladnost na údržbu v dalších letech, ale tohle je velká otázka, kterou vyřeším právě až v budoucnu, můžu zjistit, že se mýlím, za pokus mi to stojí.
Pravdou je, že hlavně záhony v horní části mohou být jen dočasná záležitost, s dorůstáním stromů se bude vhodnost pěstování minimálně u části zeleniny pravděpodobně snižovat, na druhou stranu plody ze stromů by mohly tento úbytek více než dostatečně kompenzovat a doufám, že mezitím získanou úrodnost půdy a její lepší vlastnosti jedině uvítají.
Co jsem si doposud ověřil? I bez mechanizace lze při jedné člověčí síle za sezónu připravit aspoň na hrubo záhony v ploše dostačující na vypěstování dostatku zeleniny na následující léta, s tím, že záhony připravené v jarním období lze ještě během téhož roku s úspěchem osadit dýněmi, rajčaty, cuketami. U brambor mám pochybnosti o výnosech ve srovnání s množstvím vynaložené práce, ale něco by to jistě hodilo také.
Jaký je smysl toho všeho? Rád bych dokázal, že s výjimkou prostředků na pořízení pozemku, kdo má štěstí, třeba i formou dlouhodobého pronájmu, lze jen pomocí primitivních metod připravit dostatek plochy na rozjetí pěstování opravdu velkého množství zeleniny nejen pro samozásobitelství, ale i na prodej a to i bez nutnosti velkých investic ve formě vší té mechanizace, která je sice užitečná, ale proti tomu nás činí závislejšími - vedle pořízení i náklady na pravidelný servis, to jsem si vyzkoušel už u bubnové sekačky a nejsou to zanedbatelné částky.
Jedna z největších nevýhod zemědělství je zdánlivě nízká flexibilita, nicméně vyzkoušené ukazuje, že v případě potřeby si lze kdekoliv připravit základnu na rozjezd během jednoho roku a to mi nepřipadá až tak špatné. Samozřejmě, čím více krámů člověk potřebuje, tím náročnější takové rozjezdy jsou.
Když to zjednoduším***, takto ale potřebujeme jen rýč, rycí vidle a semínka, spoustu semínek, no a můžeme začít kdekoliv, kde je schopné něco vyrůst a jelikož řeším při pěstování i situace s nedostatkem vody a mou odpovědí není vodu sehnat, ale nezalévat, mám vyzkoušeno, že za cenu nižších výnosů to tak zafunguje i u rostlin, kde bych to původně nečekal - dýně. V tom, přiznávám, asi za hodně vděčím jílovité půdě. V písčité půdě by to celé asi chtělo pojmout jinými způsoby.
Takže s pomocí vhodných technik lze dnes zahradničit skoro všude, i když uznávám, že leckde to může být velice náročné.
Nejnáročnějším stává se nakonec vymyslet kde a kam to všechno uskladnit.
Ekologické přínosy by měly být zvýšení členitosti pozemku, zlepšení
zasakování dešťové vody, pestrosti krajiny, lepší prostředí nejen pro
hmyz a samozřejmě zvyšování úrodnosti půdy.
Domnívám se, že při investici 1-2 hodiny denně i s dostatkem volných dnů vyhrazených jiným aktivitám, ať z důvodu dovolené či počasí, či něčeho zcela jiného, si může každý, kdo chce, připravit a udržovat za rok či dva čtrvrtinovou plochu záhonů a tam si pěstovat, aspoň co se týče na údržbu nenáročných plodin, co hrdlo ráčí pro sebe i své blízké.
Snad předchozí přílíš nepopřu, když na závěr podotýkám - v mém případě bez mechanizace platí částečně - bubnová sekačka, křovinořez a štěpkovač. To poslední zatím přiliš nepoužívám, ostatní ano, návrat ke kose s ohledem na zmenšování ploch k údržbě možný .
* Pravda je, že Dowding kritizuje grelinette, pravda také je, že si od každého beru, co se mi zrovna hodí, zatím mi grelinettování připadá jako výhodné, ale může se stát, že změním názor, minimálně jako urychlovač sázení brambor mi připada v ručních podmínkách nenahraditelné.
** Nezdolný zahradník a Tao zeleninové zahrady dokonce vyšly v češtině, obojí doporučuji k přečtení.
***Jasně, také je třeba mít se kde schovat před nepřízní počasí.
