Velký bramborový experiment III

17.5.2018 - výsadba 8.4.2018, odrůda Adéla

Pokračování fotografické dokumentace pokusů této bramborové sezóny:

17.5.2018 - výsadba 8.4.2018, odrůda Adéla

17.5.2018 - výsadba 15.4.2018 - odrůda Ditta + 18.4. Marabol

Velký bramborový experiment II

Přidávám fotografie pokusných záhonů A a B z 10.5.2018. :)

Rozdíl opravdu značný...

výsadba 8.4.2018 a stav k 10.5.2018

výsadba 8.4.2018 a stav k 10.5.2018

výsadba 8.4.2018 - jeden z větších keříčků

výsadba 8.4.2018 - jedny z větších keříčků

Velký bramborový experiment I

Jak jsem již psal v předchozím příspěvku, v letošním roce jsem se rozhodl vyzkoušet ve větším měřítku pěstování brambor.

Vsadil jsem na tři odrůdy - ranou Adélu a Marabol a poloranou Dittu.

Ze 100 kg bylo od doby nákupu v únoru do doby výsadby použitelných 87 kg.

Z hlediska skladování dopadla nejlépe Ditta -  z 25 kg zbylo v době sázení 23,91 kg čisté váhy.

U Marabolu 22,48 z 25 kg.

Adéla 1. pytel -  cca 18 z 25 kg (asi smůla?)
Adéla 2. pytel - 22,49 z 25 kg.

Výsadba probíhala takto:

Adéla 1 pytel cca 16,5 kg - 8. dubna, dva testovací záhony o celkové ploše cca 28 m2 pomocí příkopové metody - vykopal jsem tři rýhy po šířce záhonu, vždy umístil brambory a pak zahrnoval, je to náročné časově na výsadbu, pravděpodobně i na sklizeň, uvidíme co výnosy.
 

Zajímavostí je, ačkoliv technicky byla použita stejná metoda i stejný den výsadby, jen u druhého záhonu až odpoledne, v prvním záhonu se daří bramborám o mnoho lépe a to přes to, že v obou byla jako předplodina využit česnek, dokonce i stejná odrůda, tudíž i tentýž způsob vyčerpání půdy.

Ale ten optický rozdíl je obrovský. V prvním záhonu začaly brambory vylézat už koncem dubna, v druhém jsem první kousky zpozoroval s velkou snahou až včera. Samozřejmě v tom je háček, ale ten si s dovolením prozatím nechám pro sebe. ;)

Záhon osazený 8.4. a brambory již pilně lezou.

Zachyceno ve stejný den, jako předchozí fotografie. I přes zhoršenou kvalitu fotografie je snad vidět, že brambory nejsou vidět. ;) Tento záhon byl též osazen 8.4, stejná metoda, stejná odrůda. :)

Ostatní záhony byly osázeny z větší části metodou nastíněnou již dříve - pomocí grelinette - a pár posledních kilo jen volným ložením pod mulč ze sena.

Zbytek 1. pytle Adély - dosazen 15.4. 2018.
Ditta - 15.4.2018.
Marabol - 18.4.2018
Adéla 2. pytel - 18.4.2018.

Mimochodem brambory sázené pomocí grelinette + hrabičkami již lezou také. :)

Bude zajímavé sledovat, jak to všechno dopadne. Letošní rok bude opravdu výzva. :)

Omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotografií, fotoaparát už má opravdu nejlepší za sebou, nebýt mé nešikovnosti, nevadilo by, leč poškozený objektiv už lepší nebude a moc kouzlit se s tím už nedá.

Dosavadní průběh sezóny 2018 a její vyhlídky

Vypadá to, že letošní rok bude pro pěstitelskou činnost opravdovou výzvou. Poslední léta, s výjimkou loňského, bývají u nás dosti suchá a nedojde-li brzy ke změnám, sezóna 2018 bude patřit k nejsušším za dlouhá léta a to jsem si představoval, přitom zrovna letos bych toho rád vypěstoval co nejvíce.

Co se týče sazeniček to nevypadá zle, otázkou je, zvládnu-li to uzalévat.

Ve srovnání s minulými léty bych rád vypěstoval výrazně větší množství brambor – cca 400 – 600 kg, ale i dýní, aspoň 300 kg a cuket – cca 200.

Co se týče dalších plodin, na přímý výsev jsou podmínky opravdu nevalné, naštěstí mnohé lze odsunout na podzimní výsadbu a do té doby se snad povaha počasí zlepší.

Jedním ze zajímavých poznatků letošního roku bude uplatnění grelinette, širokých rycí vidlí, které jsem si pořídil na sklonku loňského roku a plně je využívám až tuto sezónu – nenahrazuje to dvojité rytí, ale určitě prokypřování rycími vidlemi, s ohledem na šířku cca 66 cm jde o značné urychlení ve zpracování půdy, tím, že nedochází k obracení půdního profilu, mělo by to být šetrnější k organismům žijícím v půdě.

Vedle prokypření se nástroj osvědčil i na sázení brambor, probíhá to tak, že jeden člověk nadzvedává půdu a druhý umisťuje do vzniklé mezery hlízy brambor, takto lze bez velké fyzické námahy ve dvou pohodovým tempem osadit za jednu hodinu cca 25 m2 brambor, tedy 100 m2 za cca 4 hodiny a to už je plocha dost velká, aby na ní šlo vypěstovat zásobu brambor pro cca 4 člennou rodinu na sezónu od července/srpna do dubna. Lze pracovat i samostatně, ale samozřejmě je to pomalejší.

Abych nepěl jen ódy, grelinette doporučuji používat na již založené záhony, začínat s loukou není úplně dobrý nápad. :)

Ilustrační záběry ještě ze zimního období.

Dále je pravdou, že takto sázené brambory neskončí v až tak velké hloubce jako při metodě použité minulý rok a přirozeně je tato metoda náročnější, než prosté sázení pod mulč.

Zbývá ještě počkat, jaké budou výnosy a osvědčí-li se nástroj i na sklizeň.

Co se týče ostatního, pokud to dobře dopadne, bude v letošním roce vedle dýní, cuket, brambor, česneku a cibule také dostatečná zásoba rajčat a okurek – další z novinek je 18 m2 velký foliovník. :)

Uvidíme, jak dopadnou pokusy s hrachem a další zeleninou.

Jelikož stále nepřišly mrazy, vypadá to pro letošek nadějně i s ovocem – ovšem uvidíme, co to sucho...

Letos jsem obohatil sad o 5 kousků vína, 2 moruše a 2 třešně, bohužel už nyní je ztráta na jedné moruši, ostatek snad vydrží.

A samozřejmě nesmím zapomenout na živý plot, který je rok od roku živější.

Zajímavý tip z Mycelium Running - jak jde ovlivnit přítomnost vitamínu D v houbách vystavováním slunečnímu záření při sušení a z toho plynoucí důsledky

Rozdíl úrovně vitamínu D v houbách při sušení na slunci x ve tmě.

Čerstvě sebrané šitaké (houževnatec jedlý) uvnitř pěstované uvnitř sušené – 110 IU vitamínu D na 100 gramů.

Sušené na slunci 21 400 IU vitamínu D na 100 gramů.

1 IU = 40 mcg vitamínu D

Stejná odrůda hub pěstovaná venku, ale sušené ve tmě – 1620 IU vitamínu D.

Pokud byly houby při venkovním sušení vystaveny slunci lupeny či rourkami, byla přítomnost vitamínu D mnohem vyšší, než pokud lupeny a rourky byly orientovány při sušení k zemi.

Šitaké lupeny ke slunci: 46 000 IU

lupeny k zemi: 10900 IU

Podle průzkumu Mau a kolektiv (1998) venku pěstované šitaké obsahovaly 5-7 více vitamínu D než uvnitř pěstované a šitaké pěstované blíže rovníku měly více vitamínu D, než ty pěstované severněji.

Maitaké (trsnatec lupenitý) pěstovaná uvnitř pod filtrovaným světlem a sušená za tmy vystavena slunci 6 hodin – nárůst vitamín D - 31900 IU z předchozího stavu 460 IU.

FDA Doporučená dávka je 400 IU, někteří doktoři doporučují 800 IU i více.

1 gram na slunci sušené maitake dosahuje téměř doporučené denní dávky.

Příjem vitamínu D by neměl překročit hodnotu 2000 IU za den.

Sušení na slunci po dobu delší než 2-3 dny vede ke snižování koncentrace vlivem nadbytku UV záření.

Nadbytek vitamínu D řeší organismus odbouráváním během něhož je eliminován vápník a fosfor, který správná míra vitamínu D umožnila přijmout.

Vážné předávkování vitamínem D může vést k poškození hustoty kostí vede ke snížení obsahu vápníku a fosforu.

Tedy je třeba vědět, kolik potřebujeme. „Rozdíl mezi lékem a jedem je v dávkování“.

Výtah z Mycelium Running strany 206 – 209.

Mimochodem, pokud jsem doporučoval k přečtení Growing Gourmet and Medicinal Mushrooms, musím ještě ve větší míře doporučit i Mycelium Running, na rozdíl od předchozí knihy se autor soustředí na to, jak pěstovat houby ve venkovním prostředí bez složitého laboratorního zařízení. Metod je mnoho a nevypadá to až tak náročně.

 Kromě toho je úžasné dočíst se o tom, jak univerzálně lze využít houby při čištění půd od ekologických škod, ať už jde o filtraci biologických odpadů, rozkládání toxinů a chemikálií či "těžba" těžkých kovů akumulací do plodnic atd.

O houbičkách

Před časem jsem shlédl výborné video o potenciálu hub pro ochranu životního prostředí, doslova "6 způsobů, kterými houby mohou zachránit svět".

To mě inspirovalo ke dvěma věcem - objednal jsem si knížku Paula Stametse Mycelium Running a konečně se pořádně pustil do čtení jeho další publikace, kterou mám už dlouhá léta, ale jejíž přečtení jsem dříve vzdal.

Ačkoliv na profi pěstování nemám a patrně asi ani nebudu mít zázemí, přesto jde o výbornou a inspirativní četbu. Snad mě jako vášnivého houbaře motivuje na výpravu do lesa i mimo obvyklou sezónu za méně obvyklými úlovky.

Autor se věnuje houbám celoživotně a kromě obecných rad pro pěstování se podrobně věnuje i podrobným radám pro pěstování mnoha konkrétních a velice užitečných druhů. Mnohé z vyjmenovaných druhů lze pěstovat ve venkovním prostředí s pomocí naočkování koupeného substrátu, pokud si ho nedokážeme opatřit sami, což asi bude případ většiny lidí.

Mezi těmito druhy bych rád vypíchl několik, které mě  zaujaly ve větší míře:

Žampióny - právě pro jejich známost a oblíbenost - vedle kladných účinků  (enzymy brzdící aromatózu způsobující rakovinový růst) se můžeme dočíst i o negativních: obsahují hydraziny,  z nichž až 80% rakovinu naopak může způsobit. Obsah těchto látek  lze snížit pouze dlouhodobou tepelnou přípravou - až 4 hodiny.

Takže co se mě týče, mé nadšení ze žampionů poněkud opadlo, byť si nemyslím, že bych jich snědl až tak moc, aby to působilo problémy. Určitě mám i mnoho nezdravějších zvyklostí. :)


Hnojník obecný   

 Penízovka sametonohá

Líhovec moučný 

 Houževnatec jedlý

Hlíva ústřičná

Lesklokorka lesklá 

Trsnatec lupenitý

Choroš oříš

Outkovka pestrá

Korálovec ježatý

Pro zajímavost také:

Psilocybe cyanescens

Psilocybe bohemica

Část z těcho hub roste i v ČR, všechny lze za použítí vhodných postupů a dostatečného zázemí pěstovat, některé jsou v přírodě ohrožené. Zbytek je v knize. Osobně mě velice zaujal smrž obecný, tuto houbu zrovna moc dobře komerčně pěstovat nejde, o to zajímavější má chování.

Přikládám fotografii z  torza jabloně, které bylo nakonec umořeno stříhacími zásahy, snad by mělo jít právě o Outkovku pestrou. Ale 100% jistý si tedy nejsem. :)

Koho by zajímaly podrobnější a úplné informace, toho odkazuji přímo na knihu. Opravdu stojí za přečtení.

Dýně Sweet Meat Oregon Homestead

K této odrůdě jsem se dostal přes četbu Nezdolného zahradníka od Carol Deppe,
mimochodem doporučuji každému k přečtení, spousta užitečných tipů nejen pro pěstitele, ale zároveň i důkladné informace pro každého, kdo to myslí vážně s potravinovou soběstačností.

Klíčovými jsou dle autorky z tohoto hlediska dýně, kukuřice, brambory, fazole a kachny (slepice).

Nyní však zpět k dýním.

Sweet Meat Oregon Homestead se je odrůda, kterou Carol Deppe vyšlechtila na základě na základě obnovení či vylepšení původní staré oregonské dýně. Vyznačuje se dlouhou skladovatelností - snad až 10 měsíců při běžné pokojové teplotě.
 
 Ačkoliv nepatří na rozdíl od Costata Romanesca k suchovzdorným, její náročnost na vláhu je dle pozorování menší než třeba u klasického goliáše.

K výnosům - ze dvou rostlin jsem sklidil tři použitelné dýně o hmotnosti necelých 20 kg, 2 exempláře kolem 8 kg a jeden menší 4 kg, takže z tohoto hlediska nepatří k nejplodnějším, ovšem po prvním roce je určitě velice brzy soudit. Dle autorky dorůstá až přes 10 kg, uvidíme příští rok.

 Další výbornou vlastností je postupné dozrávání - v průběhu  skladování se kvalita nezhoršuje, ale zlepšuje, ještě dále sládne. Jak plyne z napsaného, vyznačuje se velkou mírou sladkosti a to mohu nyní již osobně potvrdit. Za syrova chutná jako karotka, pečená dle návodu  - rozpůlená či rozčtvrcená položená do zapékací mísy dužninou na dno - při 180 °C 1,5 - 2,5 hodiny, hodně zesládne.

Co z toho kdo udělá dále, to už záleží na osobní preferenci. My máme vyzkoušenou dýňovou polévku, v číně a poslední byla roláda. Ve všech kombinacích byla tato dýně výborná.

Velkou výhodou pro dezerty je, že se opravdu nemusí nějak extra doslazovat a jelikož s cukrem by se to přehánět nemělo, má u mě tato dýně další velké plus.

Dodávám ilustrační fotografie:

Poslední fotografie je ze včerejška, roláda v podobné podobě jako minulý týden, obohacena kokosem a čokoládovou polevou. Ovšem i původní verze byla skvělá. :)