Květnové novinky

V jednom z minulých příspěvků jsem si stěžoval na zimolez kamčatský, po letošním roce musím svůj názor změnit. Plodů je plno, zimolez navíc začal dozrávat již v půli května :) Možná je to tím, že mám vysazené keře už se dostávají do správného věku a nebo byl letošek prostě nějakým způsobem výjimečný, důležité je, že plodů je opravdu dost, jen ta sklizeň je komplikovaná, protože keř je to opravdu velice hustý a i přes modrou barvu plodů může ledacos uniknout. :)

V každém případě jde o vítané zpestření jídelníčku..:)

Dalším důvodem by m,ohlo být, že mám vedle sebe vysazené více než jednu stejnou odrůdu, bylo tomu tak i v minulém roce, jenže vloni byla jedna ze tří rostlin, které jsou u sebe, zřejmě příliš mladá a tím pádem bylo i méně květů a horší vzájemné opylení....bohužel odrůdy identifikovat nedokážu, už si nepamatuji, jestli byly tehdy bez označení a nebo jsem to prostě nezapsal a zapomněl, což u mě není nic divného...:) Na zahradě za domem jsem sázel odrůdy duet a atlaj, zdá se, že duet je pozdější než ty ostatní, ale tyto první vysazené budou zase něco jiného...:)

Vedle Zimolezu se mohu pochlubit tím, že už vyrazila sadba topinamburu - karina, kterou jsem si nakopal od Jardy z Permawebu.....:) Co jsem si dal ochutnávací vzorek, překvapila mě odlišnost v chuti mezi touto a dříve získanou odrůdou. První opravdu měla chuť s lehkým nádechem oříšku, karina připomíná spíše kedlubnu.

Švestky

Z vyprávění pamatuji, že Železné hory byly dříve něco jako švestkový kraj. Však si také každý pálil vlastní slivovici.. Z dob dětství mám ještě nějaké vzpomínky na poslední přežívající exemplář, i ten nakonec skončil pokácením a to už  může být i více než dvacet let.

Z ne tak dávné minulosti pamatuji 6 jabloní a jeden ořešák, ze kterých v současnosti dožívají tři jabloně, spartan a dvě, co nedokážu identifikovat Plodí jen dvě, třetí pravděpodobně přišla v dobách redukce o opylovače. Jelikož jednou také dožijí a připadá mi, že už k tomu nemají daleko, rád bych to nahradil něčím jiným a jelikož jabloň po jabloni není zrovna dobrý nápad, rozhodl jsem se vrátit ke švestkám.

I jako laik vím, že u švestek je dobré dávat pozor na odolnost vůči šárce. Takže první volba byla "Jojo", která by měla být vůči tomuto neduhu resistentní.

 V letošním roce jsem přidal Topfirst a na podzim bych rád přihodil ještě jednu. Tím budou asi stromy přímo u domu na delší dobu vyřešeny a pak nezbývá než čekat a těšit se z větší a větší úrody.

Každopádně plánuji i další výsadbu - ačkoliv švestky nesnesou srovnání ve skladovatelnosti s jablky či některými odrůdami hrušek, při dobré skladbě lze mít zásobu čerstvých plodů od poloviny července až do října a přesně toho bych rád dosáhl...:)

Pro ilustraci fotografie prvního exempláře sázeného minulé jaro - dočkal jsem se příjemného překvapení ohledně množství květů, snad z toho bude i dost plodů, na knedlíky už by to stačit mohlo;) Fotografie je z 14.4. O týden později jsem bohužel nefotil, ale květů ještě znatelně přibylo...:)

Pokusy s nastýláním česneku

Tuto zimu jsem měl v plánu zamulčovat všechen osázený česnek, nakonec zvítězila lenost a tak jsem přikryl jen polovinu, ale jelikož nakonec skoro žádná zima nepřišla, z hlediska ochrany před mrazem se vlastně nic moc nestalo.

Většinu zakrytých políček jsem odkryl někdy v průběhu března, ale jelikož mám z jedné chytré knihy načteno o užitečnosti nastýlání u česneku, rozhodl jsem se dvě malá políčka ponechat svému osudu.

Prozatímní výsledek - česnek si opravdu dokáže poradit i s celkem silnou vrstvou mulče (při nastýlání kolem  10 cm. Netvrdím, že to zvládly všechny rostlinky zcela bez úhony, ale zdá se, naprostá většina ano.

Když dopadne pokus dobře, bude to fakt zajímavá pobídka do budoucna, protože tím odpadá ta nejotravnější práce, která kolem této skvělé plodiny je - odplevelování (herbicidy nepoužívám). Navíc další nezanedbatelnou výhodou mulčování je udržení stabilně vlhkého prostředí a kypré půdy - odpadají extrémy.

Zamulčovaná jsem nechal políčka dvě, mělo by jít o odrůdu bjetin. Jedno nastlané políčko přihnojuji a druhé nechávám být. V rámci pokusu přihnojuji i políčka nenastlaná. Pokus není veden zrovna exaktními způsoby, tím spíše jsem zvědav jestli budou nějaké vypovídatelné výsledky a rozdíly mezi políčky. :)

Kde jsem zaregistroval u rostlinky potíže, tam jsem odebral mulč do takové míry, aby listy nebyly příliš utlačované, ale kupodivu jde opravdu jen o malé množství ze zasázeného.

Ilustrační fotografie:

21.3. 2014

 14.4. 2014

V průběhu sezóny doplním další.

pokusný záhon/swale

Konečně jsem se dokopal k vykopání prvního "swalu", i když v mém případě je tento název dost nadnesený. V podstatě jde o zahloubený záhon, který budu plnit senem, uprostřed s prohlubní sloužící k shromaždování vody v takovém objemu, aby to stačilo na zalévání.

Vyrytá zemina posloužila k vytvoření záhonu vyvýšeného v podstatě navazujícího na záhon hloubený, s manipulačním odstupem umožňujícím průchod bez nutnosti chození přes záhon hloubený a vyvýšený, takže jde o takovou volnou inspiraci...

Uvidíme, jak to dopadne...

Vše bylo vybudováno v místě, kde se po velkou část roku držela vlhkost, očekával jsem průnik vody zespod během budování, ale s ohledem na letošní sucha k ničemu nedošlo....

Práci jsem stihnul během minulého pátku a během víkendu se mi to stihlo zaplnit vodou v míře větší, než jsem očekával....

Jelikož je u nás pod ornicí všude silná vrstva jílu, dá se očekávat, že voda se jen tak nevsákne a celé to tak bude využitelné nejen k postupnému k zachytávání a propouštění vody do terénu, ale i k zalévání a navíc vznikne i  další místo vhodné pro vodní živočichy...

Teď nezbývá než čekat, jak se mi to osvědčí v průběhu letošního roku, i kdyby mi to jen usnadnilo zalévání vznikajícího sádku a návazných záhonů, budu spokojený...:)

Už jsem myslel, že letošní zimy se nedočkám :)

Nedivil bych se,  kdyby minulý víkend byl možná nejchladnějším této zimy, bohužel napadl jen několikacentimetrový poprašek, ale aspoň že tak. :) Z toho důvodu jsem neodolal a vyrazil aspoň na dvoudenní pobyt, mimo jiné i proto, aby mi tam neuschly minulý rok zakoupené fíkovníky.

Uvidíme, třeba z toho už letos budou nějaké plody....:)

První foto je z opětovného výletu na Bučinu, ano, přiznávám, že na tomhle místě jsem skoro závislý, však je to nejvyšší kopec v okolí.;)

Když jsem využil minulý pátek zimního počasí k romantické procházce z Třemošnice až do Skoranova přes Hedvičino údolí,  byl sníh, ale mrazu málo, stačilo však počkat do neděle a na zpáteční cestě jsem neodolal...

Poslední fotografie - nesklizené a zmrzlé plody rakytníky - konečně šel sklízet bez obav z praskání mezi prsty, ideální vitamínový doplněk do mrazivého počasí...:)

Po letech.....

Když člověk začíná s něčím bez zkušeností, dělá chyby a pokud není dostatečně důsledný, a to já opravdu nejsem :), nezabrání mu v tom ani hromada přečtené literatury, kde se vyskytují všechny možné rady, jak chyby omezit...

Ale to nevadí. Příroda dokáže hodně odpustit, drobné chybky promine a někdy překousne i ty velké. :)

Zatímco u zeleniny je proces učení poměrně rychlý - jeden rok uděláte chybu, druhý rok následuje poučení, v případě keřů a stromů se omyly v úsudku mohou projevovat po celou dobu jejich životnosti, někdy tak může jít i o období hodně přesahující dobu lidského života. V takovém případě nezbývá, než čas od času zasáhnout.

Zvolené případy do tohoto spadají částečně, u  lípy budou asi časem nutné zásahy, ale s tím jsem více méně počítal s tím, každopádně času na to je zatím dost. :)

Rakytník a Aronie - úspěch. Muchovník a Zimolez - zdá se, že spíše omyl...:)

Jak můžete vidět, lipka mi opravdu dělá radost a letos začala docela výrazně hnát do výše, rohodně více, než jsem očekával. :) Za pár let by tak mělo vzniknout příjemné zátiší a tento donedávna prázdný kout se opět zaplní (v minulosti stála poblíž krásná, bohužel už velice stará jabloň, co se mě týče, ničemu nevadila, ale to byla holt taková hloupá doba zkracování.;).

Ostatní rostliny z fotografií byly sázeny hlavně za účelem užitku - z arónie - vrchní foto - mají užitek v současné době ponejvíce ptáci, no když jim chutná, proč ne...až to budu chtít řešit, není takový problém ochránit menší keře zábranou. V každém případě arónii mohu doporučit - daří se jí dobře a plodí si i bez podpůrných zásahů ze strany pěstitele.

Keřík s oranžovými plody je rakytník, dnes už poměrně hojně propagovaná rostlina - a právem. Velký obsah vitamínu C i dalších látek důležitých pro správný chod lidského organismu v plodech, například čaj z lístků je dle dostupných údajů výborným prostředkem při prevenci rakoviny prostaty a žaludku, olej pomůže při atomové válce;) - pomáhá při ozáření, proti žaludečním vředům, atd. atd....

Co je ale skvělé pro domácí pěstitele - jedinou nutnou podmínkou pro úspěšné pěstování je dostatečná míra slunečního svitu, ve stínu netvoří plody a v hlubokém stínu by rostlina pravděpodobně jen skomírala a časem asi i zahynula. Rakytník by se určitě obešel i bez řezu, pěstitelé při větších výsadbách asi ne....:)

Co se nás týče, celý den na plném slunci nejsou - ráno a večer stín - na plodotvornost to stačí a tak byla letos první slušná sklizeň, sice ne v nějakém velkém množství, ale dost na to, abychom zkusili část zpracovat na lahvičky se šťávou, část jsem nechal napospas živlům a občas si při návštěvě chalupy zobnu.

Ačkoliv ideální doba sklizně je totiž dle odrůd od srpna do října, plody "přezimují" a tak je možné sklízet i průběžně, i když na chuti je přezrálost negativně znát a je jasné, že obsah přínosných látek bude také nižší.

Důležitá informace - pro opylení je potřeba samce a samici (samice) v přiměřené vzdálenosti a samice ideálně po větru.

Vedle užitečnosti plodů patří rakytník k rostlinám, jejichž kořeny využívají hlízkové bakterie - a tak rakytník prosperuje i v chudých půdách - díky symbiotickému vtahu s těmito bakteriemi dochází k obohacování půdy o dusík, který je vázán ze vzduchu, kde je ho více než dost. :), rostlina se používá i na zpevňování břehů, náspů a podobně.

Poslední fotografie - muchovník - asi trochu omyl, sázeno v roce 2010, z původní výsadby už moc nepřežilo - za to ale nemůže muchovník, ale já. :) Plody výborné, podobné borůvkám, chuťově i vzhledově, ale v našich podmínkách  - těžká jílovitá kyselá půda (5,5 - 6,5) nic moc.

Další takový omyl - zimolez kamčatský - v obou případech by mohla být největším problémem kyselá půda, což se dá řešit vápněním, osobně ale dávám přednost trvalým řešením, proto mám raději rostliny, které prostě ty naše podmínky snesou.

Slunečnice topinambur - židovské brambory

Topinambury jsou vděčnou rostlinou vyskytující se ve velké části permakulturní literatury a mezi lidmi pohybujících se v těchto kruzích také. Mámě se podařilo získat testovací rostlinky od známých z vesnice a po klidovém roce jsem se konečně odhodlal k použití, zatím je mám vyzkoušené syrové - výborné a také ve formě topinamburáků - také výborné. Za sebe hlásím spokojenost a zbytek rodiny souhlasí :)

Důvody, proč je tato rostlina tak populární, jsou jasné. Na první pohled jde o ideální rostlinu, výživová hodnota hlíz je srovnatelná s bramborami, ostatně lidový název o tomto vypovídá více než výstižně;) Narozdíl od brambor však nehrozí předávkování, stejně jako brambory je lze různými způsoby tepelně upravovat, ale navíc je lze pojídat bez obav i syrové. Dále jde o potravinu vhodnou i pro diabetiky. Ve zkratce, všichni ti, kteří by to ze zdravotních důvodů neměli přehánět s brambory, mohou topinambury jíst v zásadě bez obav.

Obrovská výhoda oproti bramborám, vlastně i jedna z mála nevýhod, které mě v souvislosti s topinambury napadají, je trvalost této plodiny na stanovišti. V našem klimatu bez potíží přezimují a na jaře tak obráží z hlíz nové rostliny. Do značné míry* tak odpadají starosti se získáváním sadby. S trochou nadsázky, jakmile se u Vás uhnízdí topinambury v dostatečném množství, máte perfektní chutný a zdraví neškodný zdroj energie. :) A čím více je sklízíte, tím více pozvbudíte rostlinu k větší produkci, nějaký ten kousek vždy zůstane v zemi a rostlinka už se i z toho mála dokáže postarat o své přežití do budoucna....;) To může být samozřejmě problém, pokud byste z nějakého důvodu na topinambury zanevřeli a chtěli se jich zbavit.

Nejsem zkušeným pěstitelem, takže neznám skladovatelnost, nicméně když se není třeba obávát vymrznutí, lze sklízet topinambury těsně před většími mrazy a nebo podle počasí, dorazí obleva, tak si nakopeme něco čerstvých plodů.;)

Tedy další obrovská výhoda - nepotřebujete skladovací prostory, stačí země.

Přiznám se, že mi zatím uniká, proč souboj brambory x topinambury vyhrály, zdá se mi, nezaslouženě brambory**, možná je to jednodušší z hlediska sklizně a dalšího zpracování, opravdu nevím nevím, ale pro zahrádkáře a majitele menších pozemků mi připadá slunečnice topinambur jako skvělá plnohodnotná plodina, ať už schopná brambory plně nahradit a nebo sloužící jako dobrý a vhodný doplněk k obohacení stravy a rozhodně ne jako pouhá kuriozita, nýbrž jako rostlina schopná splnit požadavky na užitečný, vydatný a dlouhodobý zdroj živin použitelný v studené i teplé kuchyni.

P.S.

Talíř topinambur není ze všech rostlin zachycených na fotografii, jen z menší části. :)

*Pro dlouhodobou solidní sklizeň je přirozeně nutné dodávat do půdy odčerpané živiny. :)
**Nic proti bramborám, určitě na ně nezanevřu, ale je fajn mít k dispozici do značné míry plnoprávnou náhradu  disponující zmíněnými výhodami.